Jsem vděčná, že mě syn naučil balancovat život, říká podnikatelka a singl máma Lenka Kerlická

Jak byste představila samu sebe. Co si myslíte, že Vás definuje?

Jsem matka, podnikatelka, šperkařka a člověk, který nevydrží na jednom místě, má spoustu nápadů i chuti je realizovat.

Při své práci musíte být okem i srdcem detailistka. Čeho si na lidech všímáte jako první?

Asi energie, která z nich vyzařuje. A detailistka určitě jsem (směje se).

Četla jsem, že číslo 27 Vás provází životem, proto jste tak své projekty pojmenovala. Věříte tedy na osud? Změnilo Vám číslo 27 život?

Nedokážu říct jestli mi zrovna 27 změnila život. Na osud ale věřím. Myslím si, že věci jsou nám nějakým způsobem předurčené. Zároveň si ale myslím, že spoustu věcí můžeme změnit. Nemá smysl jen čekat, co se stane.

Co jste cítila, když vám Váš strýc řekl, že jste potomkem významného šperkaře?

Velké uklidnění. V tu chvíli, když mi to řekl, tak jsem tápala jakým směrem v životě jít. Doteď mám husí kůži, když na to vzpomínám. Život mě navedl na cestu, kterou jsem neplánovala ale tohle bylo uklidnění, že jdu tím správným směrem.

Co pro Vás šperky znamenají?

Zhmotnění a vyjádření prožitku, pocitu nebo období v životě.

Někdo celý život hledá jednu věc, kterou dělat, a nenajde ji. Vy jste vytvořila hned čtyři úspěšné projekty. Čemu tuto schopnost přikládáte?

Jsem typ člověka, co má strašně moc nápadů. Vlastně mi můj tým říká ''už nic nevymýšlej, nemáme kapacitu na to vše realizovat'' (říká Lenka se smíchem). Věci co dělám vyvstávají z mé potřeby a jsem přesvědčená, že něco takového není, nebo chybí. Většinou se v okolí setkávám s reakcí, že tomu tak opravdu je.

Vím, že jste singl máma, máte skoro šestiletého syna. Byly okamžiky, kdy jste jako singl rodič musela dát práci stranou, nebo jsou to pro vás „dvě děti“, co se o Váš čas musí spravedlivě dělit?

Je to vlastně přesně tak, jak říkáte. Když jsem otěhotněla, byla jsem s podnikáním ještě hodně v začátcích, zrovna jsem podepisovala smlouvu na svůj první obchod. Všechny šperky jsem dělala sama a neměla jsem ani nikoho, kdo by v obchodě prodával. (Vzpomíná Lenka jež má aktuálně okolo 30 zaměstnanců). Ukousla jsem si velké sousto - jak pracovně, tak v mateřství. Od začátku jsem práci i syna brala jako dvě rovnocenné součásti mého života. Věděla jsem, že to musím zvládnout. Uživit sebe, a mé dítě. Byl to velký boj. Když se syn narodil, nastalo jedno z nejtěžších období mého života. Zpětně to nazývám obdobím velké lásky a boje o přežití. (Dodává s pokorným úsměvem.) V té době jsem přijala mou první zlatnici.

Bylo někdy období, kdy jste byla “jen mámou”, nebo jste vždy kloubila mateřství s prací.

Ne. Vždy to bylo obojí dohromady. Jsem vděčná, že mne syn naučil balancovat život. Jsem taky šťastná, že jsem nikdy nedovolila aby mne práce ovládala natolik, abych se mu nevěnovala. Byla jsem hodně vyčerpaná ale věděla jsem, že se to musím naučit abych byla dobrá máma.

Vyrůstal syn s Vámi v práci?

Tak bych to neřekla. Zlato miluje a rozpozná všechny druhy kamenů, takže je vidět, že se s tím, čemu se věnuji, setkal (směje se). Vždy jsem se ale snažila dělit svůj čas mezi práci a syna tak, abych byla co nejvíce přítomná.

Co Vám přijde na singl rodičovství nejtěžší?

Mít stoprocentní nasazení úplně pořád. Kolikrát jsem si pomyslela „teď by se mi hodilo 10 minut, abych se mohla osprchovat, nebo si udělat čaj, který ani nestihnu vypít“. Ani si nevzpomínám, že bych někdy onemocněla. Mému tělu jsem to zkrátka nedovolila. Nemohla jsem. Několik let mi trvalo přijít na to, jak sama sobě něco dopřát. Byla jsem v moodu o přežití.

Pracovala jste po nocích? Nedovedu si představit, jak jste vše stíhala.

Ano byly to hodně dlouhé noci. Syn vůbec nespal. Kojila jsem třeba desetkrát za noc a když na chvíli usnul, měla jsem vedle otevřený počítač a pracovala jsem.

Jak myslíte že syn vnímá Vaši domácnost?

Přichází do věku, kdy se začíná hodně ptát proč s námi táta doma nebydlí. Sama teď nacházím cesty jak co nejcitlivěji ale upřímně, vysvětlit, proč jsem zvolila naši cestu, kdy jsme sice rozdělení ale spokojení.

Každý den prodáváte cizím párům příslib celoživotní lásky, ale sama tu svou možná stále hledáte, bylo to pro vás někdy těžké?

Naopak, rozplývám se nad tím, jak muži mluví o svých ženách a je pro ně zásadní věcí ji požádat o ruku. Myslím, že to by si přála zažít každá žena, být středobodem něčího zájmu a být milovaná. Těžkost mě ale nenapadá.

Co ve Vás evokuje termín matka samoživitelka?

No, tak teď jsem se hodně zhluboka nadechla. Pod tím pojmem samozřejmě cítím velkou tíhu. Nejen z pohledu financí, ale hlavně, jak to zvládnout časově. Pro mě je nejdůležitější, aby mi syn jednou neřekl „ale mami, vždyť ty jsi pořád pracovala a nic jsme nezažili“. Dál to vnímám i jako způsob osobního rozhodnutí. Nevolit vztah za každou cenu. V případě, že máte pocit velké tíhy, odvážit se zvládnout nejistotu a směřovat k vnitřní pohodě.

Co byste vzkázala ženám, které jsou v situaci, kdy samy zvažují možnost, zda mít dítě jako singl matky?

Co nejvíc vnímejte své vnitřní já, kam vás to táhne a co v životě potřebujete. Není špatného rozhodnutí. Co bude, stejně nevíme. Může se stát tolik nepředvídatelného. Ale to, jak se člověk cítí teď a co cítil včera, to se vrátit nedá.

Jste šťastná?

Žiji život, jaký chci, daří se mi a jsem vděčná za to, kde teď jsem. Je těžké říct ano, jsem 100% šťastná, protože život má mnoho úrovní, ale jsem ráda za svá rozhodnutí a za cestu, na které se nacházím. Určitě...