Jeho láskou je fotit lásku. A je v tom jeden z nejlepších u nás

Přečtěte si, jak si fotograf Martin Faltejsek stanovuje cenu, proč je důležité umět delegovat práci, anebo s čím bojuje ve své volné tvorbě.
Text: Martin Váša 3. září 2019

Foto: Martin Faltejsek

Martin Faltejsek (29) je jako fotograf tak úspěšný, jak je pokorný. Mezi jeho klienty patří přední lifestylová média, MBPFW, módní značky od H&M po Hermès, automobilky BMW, Jaguar, Land Rover, Lexus, Škoda a Volvo, nebo stovky novomanželů. (Za posledních dvanáct let nafotil stovky svateb.) Má za sebou nejednu výstavu a nejednou byl oceněn, a to včetně prestižního Czech Press Photo. Přesto o své práci mluví nerad. Vyhýbá se workshopům i rozhovorům. Pro Cosmopolitan naštěstí udělal výjimku.

Kdyby ses mohl vrátit na začátek své kariéry, udělal bys něco jinak?  

Když jsem v roce 2013 začal fotit pro časopisy, vůbec mi nedocházelo, co to bude znamenat pro mou kariéru, ale už tehdy mi to připadalo přímo grandiózní. Dával jsem tomu co nejvíce. Laptop jsem si bral i na dovolenou a neustále jsem byl online pro případ, že by chtěl někdo poslat fotky a nemohl počkat. Byl jsem zapálený, přímo běsný, abych všem vyšel vstříc, a nedovoloval jsem si udělat jedinou chybu. Nebylo to udržitelné. Vyvrcholilo to v roce 2019.

Co se tehdy stalo?  

Do té doby jsem si myslel, že musím všechno udělat sám, protože to nikdo jiný neudělá lépe. Neměl jsem čas na své blízké a došlo mi, že musím udělat změnu. Obklopil jsem se proto lidmi, se kterými se mi dobře spolupracuje, a obracím se na ně, když přijde větší zakázka. Hodně to celý proces ulehčilo. I když je to těžké, je potřeba si přiznat, že člověk nemůže dělat úplně všechno, částečně i protože úplně všechno neumí.

Umíš si udělat na sebe a blízké čas?  

Čas je drahý a já ho chci mít dostatek i pro sebe a své blízké. Jeho rozdělování mezi práci a osobní život je pro mě dodnes náročné. Vždycky jsem obdivoval velké fotografy, kteří kolem sebe pokaždé měli obří tým, a říkal jsem si, že bych to tak jednou také chtěl mít. Ale zjistil jsem, že to není pro mě – že mám raději menší týmy, menší focení. Je to něco za něco.

Který aspekt své práce máš nejraději?  

Cestování, objevování nových věcí. Jsem šílený zvědavec. Proto mám rád práci s lidmi. To, že při svatbách tvořím něco dlouhodobě hodnotného – něco, na co se budou moct dívat i další generace a bude to nekonečně živé. Je to zároveň taková sonda do něčího života, nemohu se toho nabažit.

Raději tedy fotíš osobní fotografie než reklamní?  

Nedovedu si vybrat. Jsem Blíženec a v tomhle je to znát! (směje se) Za reklamu je vyšší honorář a také je třeba více řešit technickou stránku fotografie, v té je nutné se neustále zdokonalovat. Taky je krásné pak svou fotku někde vidět vytištěnou.

Je pro tebe náročné nacenit si práci?  

S tím bojuje snad každý freelancer. Burcování od kolegů nebo kamarádů, že mám zdražit, mi nepomáhá. Musím se ve vztahu se svou cenou cítit komfortně a umět si ji obhájit. Často zírám, když vidím, o kolik si dovedou říct lidé, kteří fotí svatby jen dva tři roky.

Nerad bych působil jako někdo, kdo si myslí, že může jít příkladem. V téhle otázce mám velké mezery. Ale jsem přesvědčený, že je dobré mít povědomí o tom, co se děje na trhu a jak se ceny pohybují v zahraničí, a také dokázat odhadnout sebe – to, na co mám. Dříve jsem lidem dával mnoho času zadarmo, dnes se snažím být přísnější a umím si říct o svou cenu nebo si dupnout. Trvalo mi, než jsem se to naučil. Když člověk začíná, je vyjukaný a občas se nechá převálcovat.

Třeba u svateb mám celodenní sazbu, kterou každý rok zvyšuji o deset patnáct procent, a stejně si myslím, že bych mohl mít ceny i vyšší. Zápasím se strachem, že bych pak mohl ztratit klienty, kteří třeba na svatbu tolik peněz nemají, ale na druhou stranu jsou extrémně milí a vím, že by jejich svatba byla hezká do portfolia. I proto se snažím být fér a někdy stanovuji cenu individuálně. Nevidím důvod, proč by to tak nemohlo být.

S jakou největší výzvou se kromě naceňování potýkáš?  

S vyjádřením sebe samého. Moc obdivuji umělce, kteří se nebojí ve své tvorbě řešit témata, co jim třeba dělají bolístky na duši. U nás doma se o citech nikdy příliš nemluvilo a já mám kvůli tomu nyní blok některá témata zpracovávat. Pokaždé mi vyvstane otázka, co by na to řekli ostatní.

Jak dlouho před svatbou by si tě lidé měli zabookovat?  

Od minulého roku mám další léto vybookované tak ze tří čtvrtin a věřím, že do března už budu mít léto plné. Nejvytíženější jsou soboty. Pár všedních dnů bývá volných i těsně před sezonou.

Po první sólové výstavě autoportrétů ses začal věnovat více fotodokumentaci islandské krajiny. Jaký myslíš, že bude tvůj další velký krok?        

Miluji Island. Vždy si tam nechávám pár dní pro sebe a v rámci své volné tvorby dokumentuji islandskou přírodu. Materiály střádám už roky. Jednou bych si přál vidět je vytištěné na papíře, v knižní podobě…

O Martinových šesti milnících kariéry se můžete dočíst v únorovém Cosmopolitanu.

Objednejte si předplatné Cosmopolitan

Předplatné