Foto: Getty Images
Říká se mu fenomén podvodníka, což je termín, se kterým jste se jistě už setkali. Nemá ovšem nic společného s Tinderem Swindlerem, ani nikým, kdo se snaží chorobně vylákat z důvěřivců peníze. Hlavní roli hrajete vy. Impostor syndrom lze popsat jako neoprávněný a ničím nepodložený pocit, že v práci nebo čemkoli jiném nejste dost dobří. Že si nezasloužíte svoji pozici, svoji odměnu, připadáte si nekompetentní, přestože k tomu není jediný důvod, a navíc máte strach, kdy na to vaše okolí přijde. Co s tím?
Nejčastěji se impostor syndrom přisuzuje ženám, a to od samého počátku, kdy byl v roce 1978 poprvé popsán. V tehdejší studii velmi úspěšné ženy s vysokoškolským vzděláním, respektované v odborných kruzích nedokázaly přijmout svůj úspěch a popisovaly se jako podvodnice, které nejsou schopné splnit vlastní standardy úspěchu. Odtud také pochází název tohoto psychologického jevu - impostor znamená v angličtině podvodník.
Z tehdejší studie také vyšlo, že jde často o důsledek genderových stereotypů, rodinných problémů či způsobu výchovy, společenských norem, ale také rasové utlačovanosti, třídního boje či xenofobie. Tyto typy nátlaku, zakořeněných zvyklostí i nenávisti vyvolávaly v lidech pocity úzkosti a také neoprávněný pocit, že jsou méně hodnotnými lidmi než ti, kteří se narodili například správně barevným či lépe situovaným rodičům.
Dnes už víme, že se impostor syndrom nemusí nutně týkat jen úspěšných lidí, nebo práce, ale klidně i osobního života a například rodičovských dovedností. Stejně tak víme, že nemusí jít jen o ženy. Například podle průzkumu v rámci projektu Blind’s Work Talk trpí syndromem podvodníka 58 % programátorů.
Ať už se vás dotýká v jakékoli oblasti a z jakéhokoli důvodu, tady je pár tipů, jak z něho ven:
Udělejte si seznam toho, co jste v životě dokázali, a připojte i jednotlivé kroky a faktory, které k úspěchům vedly. Přitom nejprve popište jen své pocity a strachy - například máte pocit, že to bylo jen o štěstí nebo náhodě, nebo že se nadřízený špatně rozhodl. A poté se věnujte jen faktům. Mohou to být velké věci, jako dokončení univerzity, ale i zdánlivě menší - například perfektní plnění povinností, dobré nápady, proaktivita, díky nimž vás ve firmě povýšili. Na základě toho dáte svým úspěchům konkrétní fyzickou podobu a zároveň uvidíte, že prokazatelně máte kompetence, které úspěch zajistily.
Najděte někoho, kdo vám věří a s kým o své nejistotě a strachu můžete mluvit. Měl by to být ale také někdo, kdo k vám bude upřímný a nebude vás jen slepě utěšovat. Vy totiž potřebujete nejen podporu, ale i něčí racionální uvažování. Může to klidně být někdo z přátel nebo rodiny, ale také terapeut, anebo dokonce váš kolega nebo nadřízený. „Jako lídr týmu dobře vím, že pokud si někdo nevěří a zbytečně se shazuje, pomáhá, když mu dáte svoji pozornost a oceníte, co udělal. Když s ním mluvíte a pomůžete mu, aby postupně dokázal sám sebe ocenit,“ říká Gabriela Teissing, která se na začátku letošního roku stala generální ředitelkou společnosti Creative Dock a předtím zde působila jako provozní ředitelka.
„Myslím, že je nesmírně důležité najít někoho, kdo ve vás věří. To funguje úplně magicky, hlavně když se věci nedaří a to se děje nám všem. Je také důležité nebát se vyjít ze své bezpečné ulity a jít vstříc tomu, co čeká venku. Překonat sama sebe, nesnáze nebo nějakou překážku, to mě vždycky posunulo dál, a tím i moje zdravé sebevědomí,“ dodává Teissing, která má za sebou i dráhu profesionální sportovkyně - věnovala se golfu.
Pokud si v práci nevěříte a nedostáváte pravidelnou zpětnou vazbu, řekněte si o ni. Tak dostanete spolehlivé a objektivní hodnocení svého výkonu, a podle toho dokonale poznáte, jak dobří skutečně jste. „Osobně si myslím, že dávat a dostávat zpětnou vazbu je dobré co nejčastěji, protože jde o sladění se v očekávání, ve spolupráci, v cílech. Formálně děláme u nás v Creative Docku hodnocení a zpětnou vazbu dvakrát ročně,“ popisuje Teissing.
