Teď tě nesnáším, ale budu tě milovat. Zn. Už brzy!

Najděte své proč

Pokud jde o studium nebo práci, všichni nejspíš budeme umět vysvětlit, co děláme. Možná většina z nás zvládne i popsat, jak to děláme. Už jen málokdo ale dokáže jasně formulovat, proč to děláme. Jenže právě ten pádný důvod je spouštěčem vašich negativních pocitů.

A než začnete craftovat, své proč byste rozhodně měli znát. Bez toho to totiž nepůjde. Problematice se podrobně věnuje populární profesor a bloger Simon Sinek ve své knize Začněte s proč. „Tomu, kdo má mysl otevřenou novým myšlenkám, kdo se snaží dosáhnout dlouhodobého úspěchu a kdo věří, že jeho úspěch vyžaduje pomoc druhých, předkládám výzvu. Od nynějška začínejte otázkou: Proč,“ radí v úvodu své knihy.

Ptáte se proč? (Haha.) Třeba proto, že najednou uvidíte to, co děláte, jinýma očima. Díky nalezení skutečného důvodu svých činností se vám bude lépe dýchat. A samozřejmě taky lépe fungovat, pracovat, učit se a tak dále. Nový způsob uvažování vám hodně pomůže i v případě, že sami podnikáte nebo pod sebou máte tým lidí.

V realitě půjde o to, že můžete na své zaměstnání (studium, brigádu či koníčka) začít nahlížet trochu jinou optikou: Jednoduše řečeno se v nich pokuste najít nový smysl. Štve vás to, co děláte? Nebo vás to sice baví, ale náplň práce tak úplně neodpovídá tomu, proč jste na inzerát kdysi odpovídali? Nevadí! Začněte craftovat. Zaprvé třeba změňte náplň svého zaměstnání nebo počet úkolů, jež vykonáváte. „Hranice své práce můžete změnit třeba tím, že převezmete více či méně úkolů, rozšíříte nebo zmenšíte jejich rozsah či změníte způsob jejich provádění,“ navrhuje Amy Wrzesniewski.

Jak na crafting?

V klidu si sepište všechny činnosti, které každý den děláte – ať už ve škole, v práci anebo v rámci kurzu. Rozdělte je podle času a energie, jakou jim věnujete, do tří skupin (málo náročné, náročnější a velmi náročné) a zeptejte se sami sebe, jestli vám to tak vyhovuje. Pak si vezměte nový papír a na jednu stranu napište všechno, co děláte, ale dělat to už nechcete, a na druhou to, co byste místo toho rádi do své agendy zařadili. Opět nezapomínejte na tři hlavní aspekty vaší osobnosti: silné stránky, hodnoty a vášně.

Nemusí se ovšem hned jednat o zásadní proměnu vašeho každodenního chodu, své pokusy o změnu můžete směřovat i k mezilidským vztahům. Třeba v práci začnete mentorovat juniorní kolegyni z vedlejší kanceláře nebo pro celý váš tým zorganizujete několikadenní mindfulness kurz, o kterém nad kafem už pár týdnů všichni horlivě debatujete.

Změna přístupu = šťastný mozek

Jen craftování ale v tomto případě stačit nebude. Dalším úkolem je přesně identifikovat, co vám vlastně vadí. Jedině díky tomu se dokážete zaměřit na hledání řešení. Na co se sami sebe zeptejte? „Proč to dělám? Proč jsem se do toho pustil/a? Proč je dokončení dané činnosti důležité pro mě, pro tým nebo třeba pro šéfa? Je to podstatné pro mou budoucí kariéru, pro zvýšení mé odbornosti nebo získání důležitých zkušeností? Jaké dopady by mělo, kdybych činnost nedokončil/a?“ nabízí možné otázky terapeutka Sadilová.

Jakmile si alespoň v základní rovině definujete odpovědi, budete muset přehodit výhybku v hlavě a vydat se po cestě zalité sluncem: „Změňte úhel pohledu a vědomě vyhledávejte to pozitivní, přestože se při tom zpočátku pravděpodobně budete cítit divně a nepříjemně. Pro mozek to není přirozené jednání. Je ale neuroplastický – co ho budete chtít naučit, to ho tréninkem naučíte,“ uklidňuje koučka Houdková. Efekt pak podle ní ještě umocníte tím, že si denně alespoň tři pozitiva zapíšete. Co se mi dnes povedlo? Na co jsem zvlášť hrdý/á? Co se mi podařilo zrealizovat? Cca po šesti až osmi týdnech se v mozku vytvoří nové nervové dráhy a stane se z nového přístupu návyk.

Mozek se tak postupně naučí vnímat ve vašem životě předně to dobré. V zadaných úkolech zkuste najít smysl, i když ho třeba zrovna teď nevidíte. „I kdyby to bylo jen: Pak budu mít od šéfa klid. Až to dodělám, můžu vyrazit na jógu. Dám tomu pár hodin a zbytek strávím nad úkoly, které mě baví,“ nabádá koučka. Hodně také pomůže, pokud si uvědomíte benefity, jež vám dokončení úkolu přinese. „Může to být čas a energie, které dokončením práce získáme, ale také fi nanční odměna, společenské či profesní uznání, zvýšení vlastního sebevědomí, dobrý pocit z dobře odvedené práce. Měli bychom si uvědomit i to, že dokončení něčeho, co nás nebaví, může být sice v danou chvíli těžké, ale překonání těžkosti bývá skvělým cvičením naší trpělivosti, vytrvalosti a sebekontroly a zejména velkou zkušeností do budoucna,“ vysvětluje terapeutka.