Foto: GettyImages
Žádný vztah není dokonalý. Ani ten, který vypadá perfektně na Instagramu. (Ten je většinou ten nejmíň dokonalý). Vztahy jdou přes vzestupy a pády, dobré týdny i těžší měsíce, a to je naprosto normální. Problém nastává tehdy, kdy se určité vzorce opakují pořád dokola a vy nevíte proč.
Terapeuti a psychologové, kteří se vztahy zabývají profesionálně, vidí u svých klientů stále stejné chyby. Tady jsou ty nejčastější.
Ženy jsou odmalička vedeny k tomu, aby dávaly potřeby ostatních na první místo. Ve vztahu to může vypadat tak, že potlačujete vlastní pocity, abyste zachovaly klid. Že se přizpůsobujete místo toho, abyste mluvily. Že volíte harmonii místo upřímnosti.
„Mnoho žen neselhává ve vztazích. Místo toho jsou úspěšné v tom, být příjemné v systémech, které odměňují sebeobětování," říká psychosexuální terapeutka Dr. Aoife Drury pro Cosmopolitan US.
Výsledkem je tiché rozhořčení, které se časem hromadí. Místo otázky „mělo by tohle fungovat?" zkuste otázku „jak se tady vlastně cítím?" Jsou to dvě velmi různé věci.
Zásnuby, těhotenství, koupené domy, dovolené pro dva. Cizí životy plné rádoby milníků dokáží rychle vyvolat pocit, že váš vlastní vztah nějak zaostává. Nebo že jste pozadu podle nějakého pomyšleného harmonogramu. Jenže tak to rozhodně není.
„V dvaceti a třiceti letech je jednou z nejčastějších chyb dívat se na vztah zvenku místo zevnitř," říká terapeutka Catherine Topham Sly. Srovnáváte svůj každodenní život s highlight reely ostatních. Řešíte, jak vypadáte navenek, místo toho abyste se ptaly, jak se citíte uvnitř vašeho vztahu.
Klíčová otázka není „jak to na ostatní působí? " ale „jak se cítím, když jsem s tímto člověkem?"
Frustrace, která se dlouho potlačuje, si nakonec vždy najde cestu ven. Někdy v podobě ostrých komentářů nebo výroků, které jsou za hranou. Snažte se vždycky ve vašem vztahu pododstoupit a podívat se na dané problémy z větší dálky.
„Záměrem bývá jakási forma protestu, která vychází z potřeby propojení. Ale účinek je obvykle opačný," vysvětluje Topham Sly. Kritika partnera odrazuje a vytváří přesně ten odstup, kterého se bojíte.
Číst myšlenky neumí nikdo. A přesto spousta lidí ve vztazích předpokládá, že partner ví, co potřebují, aniž by to kdy řekli. Nebo naopak interpretuje partnerovo chování způsobem, který nemusí mít s realitou nic společného.
Někteří lidé se snaží hádat a interpretovat, ale tím vzniká příliš mnoho prostoru pro nedorozumění. Nekomunikováním odstraňujete příležitost k pochopení i k řešení problémů ve chvíli, kdy vznikají. Ne po měsících.
Být ve vztahu je hezká věc. Ale pokud je to klíčová součást toho, kdo jste, může to vytvářet obrovský tlak. Na vztah, na partnera, ale hlavně na vás samotné.
„Pokud máte pocit, že být ve vztahu je zásadní součástí vaší identity, vytváří to hodně napětí," vysvětluje Christophers.
Finanční provázanost, společné bydlení nebo plány na děti tento tlak ještě zesilují. Klíčová otázka tedy je, jestli zůstáváte ve vztahu proto, že chcete, nebo proto, že se bojíte být bez něj?
Tady je ta nejčastější a zároveň nejméně viditelná chyba. Tlak být emocionálně inteligentní, chápaví, nenároční a rozhodně ne příliš citliví. Být low-maintenance. Nedávat najevo, že potřebujete víc.
Ale zdravý vztah nevyžaduje, abyste se neustále podřizovali. Nevyžaduje, abyste předstírali, že vám věci nevadí, když vadí. Nevyžaduje, abyste volili klid místo upřímnosti, a to pořád dokola a na úkor sebe samých. Vyžaduje, abyste se v něm cítili bezpečně. Jako vy sami, bez úprav a bez omluv.
