The Break-up (2006, Universal Pictures
Ale kdeže! Pojďme si toto klišé trochu naředit realitou: Když MidAmerica Nazarene University v roce 2017 zpovídala tisícovku zasnoubených, sezdaných a rozvedených lidí, ukázalo se, že mileniálové dokonce mají s párovým poradenstvím větší zkušenosti než starší generace tzv. baby boomers. Párová sezení absolvovalo 51 procent oslovených mileniálů, přičemž bezmála tři čtvrtiny z nich hodnotily odbornou pomoc jako užitečnou. Lidé zkrátka vyhledávají psychoterapeuty napříč všemi věkovými kategoriemi i fázemi vztahu. Tak třeba: Leoš & Monika Marešovi chodili do manželské poradny ještě před početím miminka, Bára Poláková s Pavlem Liškou údajně pokračují v párových sezeních i po rozchodu, a abychom nezůstávali jen v našem českém rybníčku, chválu na psychoterapeutickou péči pějí i Justin a Hailey Bieberovi. Dokonce se netají ani informací, že brzy po líbánkách zažili dost krušné časy… Suma sumárum: Stejně tak jako se přestáváme tvářit, že máme 24/7 dokonalé póry, zadky, byty a životy, pomalu ustupuje i trend neprůstřelného vztahového PR. (Znáte ty dvojice, které prezentují svůj vztah jako zcela bezchybný a bezúdržbový – a pak na sebe šíleně štěkají a nadávají? My taky. So out!)
Od čím dál běžnější práce na sebelásce a seberozvoji už chybí jen krůček k trénování vztahových dovedností. „Obecně se ve společnosti postupně snižuje stigmatizace docházky na psychoterapii, což se týká i terapie párové. Ta se stává stále běžnějším způsobem, jak problémy ve vztazích řešit,“ komentuje brněnský psychoterapeut Jakub Koutný (umeni-zit.info). Ve své pracovně se poměrně často setkává i s páry, které nepřivádí na terapii jedno určité ožehavé téma (třeba peníze nebo milenecký poměr), ale spíše dennodenní ping-pong výčitek, drobných naschválů a sporů o to, čí pravda je ta jediná správná.
Říkáte si, že byste takový vztah radši hned zabalili a za ušetřených 1500 Kč šli na nehty? I takové tendence hýbou našimi milostnými životy. „Dnešní vztahy už nejsou tolik založeny na potřebě existenčního přežití, ale spíše na tom, jak se s druhým cítíme. Proto se častěji stávají méně trvalými,“ vysvětluje souvislosti Jakub Koutný. Zdánlivě negativní fenomén se ale dá brát i jako impulz k pozitivní změně… „Vyžaduje to od partnerů větší vztahovou zralost, rozvíjení emoční inteligence a vzájemného pochopení. Jde o jakousi evoluční výzvu moderní doby, jež může naopak v dlouhodobém horizontu vést ke zlepšení vztahů obecně.“
Zajímá vás, v jakém rozpoložení se dvojice objednávají na sezení? „Byla jsem strašně nešťastná ze života na malé vesnici, ale manžel o tom nechtěl slyšet,“ vzpomíná pětatřicetiletá Hanka. „On na stejné adrese vyrostl a nechápal, co mi vadí. Dokázali jsme se pohádat i kvůli programu na páteční večer.“ Když se přidaly ještě rozepře kvůli výchově, navrhla manželskou poradnu. „Terapie pro nás byla náročná hlavně časově, pokaždé jsme museli sehnat dětem hlídání, jet hodinu do města, hodinu zpátky… Finančně jsme investovali asi 10 000 Kč, ale nelituju. Těch sedm sezení nám prakticky zachránilo manželství,“ pochvaluje si…
Zatímco doma se kvůli rozdílným názorům pokaždé chytli, pod vedením psychoterapeuta si dokázali lépe naslouchat. Sám jim nic neradil, řešení si hledali sami. A našli ho. „Nakonec jsme se přestěhovali blíž mému rodnému městu. Ale bylo to rozhodnutí nás obou,“ usmívá se Hanka. „Víc si teď manžela i jeho názorů vážím – a on to opětuje. Vnímáme jeden druhého víc než kdykoli předtím.“ A dobrá zpráva? Z pohledu praxe se nejedná o vzácný scénář. „V pozadí konfliktů bývají často nevyřčené potřeby, neuvědomovaná přání nevyřčené potřeby, neuvědomovaná přání či nevyřčená očekávání. V terapii pak jde právě o rozklíčování, co mi vlastně druhý chce říct, co potřebuje. A také toho, co potřebuji sám a jak to svému protějšku sdělit,“ přibližuje proces Jakub Koutný. „Není výjimkou, když jsou citlivá témata ‚zabalena‘ do hněvu či frustrace, aniž by byla vyslovena a vzájemně pochopena. Za frustrací a podrážděností se může často skrývat smutek nebo chybějící blízkost.“ (Pamatujete si, jak jste chtěla partnerovi říct: „Mrzí mě, že se o víkendu zase neuvidíme, už teď mi chybíš!“ – ale vaše uražené ego vyštěklo: „Klidně si jeď, já tě stejně nepotřebuju!“? Pak víte, o čem mluvíme.)
Podle psycholožky Petry Prest, která se poslední dva roky „vídá“ s klienty výhradně přes videohovory na Skypu, už tolik neplatí, že se dvojice objednají na párovou terapii až ve fázi totálního vyčerpání z nefunkčního vztahu. „Všimla jsem si, že když nabízím služby online, páry mě vyhledávají z mého pohledu brzy, což vnímám jako velmi pozitivní. Většinou se jedná o tři až pět let od začátku vztahu, kdy se vzhledem ke společnému soužití a přijetí větších závazků začnou objevovat třecí plochy v pohledu na věci, odlišnosti v tom, co chtějí nebo potřebují,“ dělí se o postřehy ze své praxe. Chcete další zákulisní info? Neplatí, že by se z partnera, který na první sezení přichází více méně z donucení, nemohl stát vysoce motivovaný klient. „Paradoxně se setkávám s tím, že iniciátor párové terapie zpočátku bývá plný výčitek a negativních emocí. Vlastně se hlavně on/a potřebuje zpočátku nasměrovat, jak komunikovat svoje potřeby laskavěji tak, aby to ten druhý slyšel.“
V situaci, kdy se s miláčkem dohadujeme kvůli kdejaké malichernosti, ale vůbec nemusí být snadné shodnout se aspoň na jednom – že párová terapie pomáhá. „Manžel z každé psychoterapie odcházel naštvaný a po čtvrtém sezení odmítl dál pokračovat, že prý za ty peníze nevidí žádný přínos. Upřímně jsem jeho přístup oplakala,“ stýská si Simona, aktuálně na rodičovské (a opět v krizi). Ze zkušenosti dvaatřicetileté Patricie ale není vyhráno, ani když muž společnou návštěvu psychologa sám iniciuje. „Pamatuju si, jak jsme cestou domů ze skupinové terapie vtipkovali, že si ve srovnání s ostatními páry vedeme dobře. Tehdy jsem ještě netušila, že je pravda někde úplně jinde,“ vypráví Patricie. Long story short: Její tehdejší manžel sice sám „párovku“ navrhl, ale celého tři čtvrtě roku si na sezeních vymýšlel. Až později prasklo, že roky vede dvojí život a milenky střídá o sto šest. „Terapie přesto hodnotím kladně, šla jsem do nich naplno a dost jsem si odnesla… Věřím, že když se oba upřímně snaží, můžou párová sezení vést k obnově vztahu. Nám ve výsledku pomohla taky: k naprosto klidnému rozvodu,“ naráží Patricie na fakt, že záchrana soužití za každou cenu ani není cílem terapie. Ono i takové uvědomění, že by nám to každému víc slušelo s někým jiným, může ušetřit dost času a nervů, že?
Ale zpět na start. Jak poznat, kdy už na vztahové trable sami nestačíme? „Mezi ty hlavní varovné signály patří dlouhodobá nepohoda a špatná komunikace – neshody, hádky, nebo dlouhé mlčení, tabu, kdy se o něčem nemůže mluvit, neporozumění a napětí, odcizení se od sebe,“ vyjmenovává Petra Prest. Pokud cítíte, že vašim výměnám názorů prospěje nestranný posluchač, buďte při hledání vybíraví. Psychoterapeutem se člověk nestává přes noc (zatímco za experta na lásku se bohužel může prohlásit kdekdo). Btw, nemůžete-li se s přítelem za boha shodnout, jestli oslovit psycholožku či psychologa, mrkněte třeba na tedu.cz, kde s páry pracují dva terapeuti najednou (muž a žena). Ať už vás ve vztahu tíží cokoli, ve čtyřech s tím určitě hnete snáz.
