Trápí vás přebytečný emoční polštář?

Zdá se to jako banální matematická úloha: Pokud chci zhubnout, stačí si přece hlídat příjem kalorií, přidat nějakou pohybovou aktivitu – a tuková tkáň dobrovolně uvolní místo svalům… Inu, to by ovšem nesměla v lidském těle hrát klíčovou roli ještě další (dost těžko vyčíslitelná) proměnná. Naše emoce.
Anna Basiková a Veronika Košťálková 10. října 2022

Cosmopolitan

“Snažím se, jím zdravě, cvičím, dodržuji kalorický deficit, ale poslední tukové zásoby prostě nemůžu shodit. Velké finále se nekoná, místo slavnostní fotky na Instagramu se hubnutí zastavilo.“ Zní vám to povědomě? Důvodem, proč se vám nedaří cíl dotáhnout, totiž mohou být vaše emoce. Někdy tělesná váha jejich vinou stagnuje, jindy zase nemáme na jídlo ani pomyšlení, takže pro změnu hubneme až moc… Anebo se za pochodu ládujeme chuťovkami „na uklidnění“. Jenže jak uzdravit emoce – a s nimi i jídelníček?

Den - blbec v dortové krabici?

Vnitřní prázdnotu po rozchodu zaplní obří kyblík zmrzliny, homeofficovou nudu zpestří výlet do ledničky, a když nás potká den - blbec, koupíme si bolestné v dortové krabici… Emoční jedení, seznamte se (pokud už jste jaksi neměla tu čest párkrát tenhle fenomén zažít osobně). Paradoxně saháme po jídle, i když se chceme odměnit. Už při prvním soustu čokolády nebo chipsů se nám do těla díky dopaminu vyplaví… ach, pocit štěstí a klidu. Negativní emoce zase naopak produkují kortizol, hormon, který ve vysokých hladinách vede k nárůstu hmotnosti a ukládání břišního tuku.

„Nezpracované, často potlačené negativní emoce z minulosti se z hlediska psychosomatiky mohou ‚vtiskávat‘ do těla formou tuku, který slouží jako ochrana, štít nebo izolant, co má tělo bránit před další ‚náloží‘ bolesti a náročných situací v budoucnosti. Tělo vás připravuje na to, abyste doslova byla DOST SILNÁ,“ vysvětluje Martina Kulichová. Emoční tuk si tělo ukládá v důsledku psychických problémů, dávných traumat nebo nevyřešených emocí.

„Jen si dej sušenku, obalíš si nervy!”

Říkala vám vaše maminka nebo babička něco podobného? Dostávala jste sladkosti jako odměnu i bolestné? „Spojitost mezi jídlem a uspokojením se vytváří přirozenou cestou, od narození. Pokud je miminko nakrmené, je spokojené. Později se spojitost mezi jídlem a uspokojením posiluje výchovou, takže je běžné, že nás v zátěžové situaci oslovují nejdéle naučené strategie,“ vysvětluje psycholožka Lucie Skalíková (neocentrum.cz), proč se po hádce s přítelem intuitivně jdeme uklidnit do fastfoodového okénka, kde si samým vztekem koupíme XXL pizzu s extra porcí sýra (abychom ji pak snědly celou a přesolenou potokem slz).

Vypuštěné emoce = rozpuštěný tuk?

Aktuální číslo na váze ale na špatnou výchovu svádět nemůžeme, vnitřní boj za nás nikdo jiný nevyřeší. Pokud pravidelně zajídáme stres, racionalizujeme si prázdné kalorie jako zaslouženou prémii, nebo se naopak ve 20:00 přistihneme, že jsme do hektického dne zařadili jen tři kafe a jablko, už nás nespasí ani profi jídelníček od nutričního terapeuta. Emoční tuk si totiž žádá komplexnější řešení.

Nejezte, když nemáte hlad. Nezajídejte nudu a smutek, ale ani úspěchy či dobré zprávy.

„V životě mnohokrát přijdou těžké chvíle nebo náročná období, která se pak projeví i na těle. Jak moc, záleží jen na nás. Na přístupu ke stravě, k pohybu, ale hlavně – k sobě samé. Pokud se cítíte dlouhodobě špatně, nemáte vybalancovaný svůj pracovní a soukromý život, dost neodpočíváte, nesportujete, jíte ve spěchu u počítače, nestaráte se o svoji ‚psyché‘, tak vám to tělo ukáže velmi brzy. Začne ukládat. Stresová myšlenka spustí reakci a tělo poslechne,“ upozorňuje Martina Kulichová. Hmm, zní to skoro až jednoduše, že? Takže když se přestaneme stresovat, půjde hubnutí samo? „Ne tak úplně,“ vyvádí mě z omylu koučka. „Vypustit negativní emoce je jen jeden ze tří klíčů k hubnutí. Kvalitní strava, pohyb a psychohygiena dohromady tvoří komplexní celek, bez něhož hubnutí nepůjde.“

Mindful eating aneb Večeře jako obřad

Podařilo se vám shodit tíživé emoce a spolu s nimi i kilogramy tukové tkáně? Zamávat emočnímu bodyguardovi na rozloučenou je krásný pocit, gratulujeme! Ale zároveň vás vítáme v novém, pokročilejším levelu stravovacích výzev. Aby vám radost ze správně vyživeného těla vydržela dlouho, chce to vybudovat si i zdravé stravovací návyky. Řešením může být mindful eating čili vědomé jedení. Jen si vzpomeňte, kdy jste naposledy jedla v klidu, pomalu, vsedě, bez televize, bez scrollování telefonem nebo listování Cosmem (ano, my víme, že se odkládá těžko!)… Uvědomte si, kdy se po posledním soustu cítíte dobře, a kdy vás naopak zaplaví výčitky. Jakmile do sebe soukáte oběd ve spěchu nebo se na pokrm nesoustředíte, zkonzumujete toho mnohem víc a za hodinu už máte zase hlad. Tělo totiž nedokáže pořádně poznat, že jste mu dala najíst, a proto se hned dožaduje další dávky. Vědomé jedení vnáší do stravování vnímavost, a tím pádem slouží i jako šikovná prevence stavů, kdy zhltnete pytlík chipsů, zajíte ho dvěma porcemi cheesecaku – a stejně vás mlsná honí dál.

Teď budeme znít trochu jako vaše maminka před dvaceti lety: nicméně, pokud nejste zvyklá stolovat, budete se to muset naučit. Zkuste alespoň jedno velké jídlo denně jíst pomalu a v klidu. Snězte ho u stolu, odložte telefon a vychutnávejte. Hodně pomáhá, když si jídlo naberete, vložíte ho do úst a potom odložíte příbor, abyste mohla dokonale vnímat, co servírujete svému žaludku. Až polknete, teprve si naberte další. Udělejte si z jídla obřad: Ukliďte stůl, hezky prostřete, nalijte si vodu (nebo dvě deci bílého), do mističky dejte trochu salátu, zapalte si svíčku… Dejte si zkrátka záležet, asi jako byste zvala na nedělní oběd své BFF. Klidně použijte i sváteční nádobí!  

Objednejte si předplatné Cosmopolitan

Předplatné