Foto:GettyImages
Vždycky vypadá dokonale, perfektní glowy pleť, všichni ji milují a nikdy se nepotí. Každý den se na internetu setkáváme s ženami, působí jako chodící definice „it girl“. Sebedůvěra je základním kamenem přitažlivosti, ale co když je jen natrénovaná? Všichni už jsme někdy slyšeli hlášku „fake it till you make it“ – tedy předstírej tak dlouho, až se to stane.
Pravda je, že to funguje, protože mozek je plastický a dokáže přijmout nový mindset jako realitu – ale zároveň hrozí, že tahle vykonstruovaná jistota bude křehká a nevydrží pod tlakem. Některé výzkumy nám ukazují, že lidé, kteří jsou mistři v sebeprezentaci, mohou být vnímáni jako charismatičtější, i když ve skutečnosti třeba dost pochybují sami o sobě.
Správná „It girl“ bývá často popisována jako tajemná, nedostupná, ale zároveň všem na očích… Není to jen psychologická manipulace? Efekt nedostupnosti totiž funguje skvěle v randění i sociálních vztazích – čím méně někoho máme, tím více ho chceme. (Ano, všichni to známe).
Tenhle princip je součástí psychologického pojmu „scarcity effect“, tedy fenoménu, kdy si více ceníme těch věcí, které jsou omezený nebo těžko dosažitelný. (Ano, všichni to opravdu známe). Z psychologickýho hlediska se tahle taktika používá nejen v randění, ale i v marketingu nebo politice – když něco není okamžitě dostupný, lidé si to okamžitě idealizují. „It girl“ tedy často není jen spontánně okouzlující žena, ale někdo, kdo vědomě dávkuje svou přítomnost, aby zůstal atraktivní pro okolí.
Zatímco ta opravdová přitažlivost vychází z autenticity, „it girl“ často pracuje s precizně budovanou image. Neznamená to, že by sice nutně lhala – jen ví, jak se zkrátka prezentovat. Trendem posledních let je však tzv. „curated authenticity“ – tedy pečlivě řízená autenticita, která ve skutečnosti není tak přirozená, jak se tváří.
Psychologové upozorňují, že naše mozky jsou citlivé na sociální schémata a vzory, což znamená, že se podvědomě učíme od lidí, které obdivujeme. „It girl“ často kopíruje chování mnohem úspěšnějších osobností, přebírá jejich styl komunikace nebo způsob oblékání. To může vytvářet iluzi autentičnosti, i když je ve skutečnosti její osobnost zčásti konstruovaná podle společenských očekávání. Je to zkrátka pyramida, která se staví zezhora.
Jedním z klíčových prvků „it girl“ je schopnost číst lidi, přizpůsobit se a být ve správnou chvíli tou nejzajímavější osobou v místnosti. Ale jaký je rozdíl mezi sociální inteligencí a manipulací? Někteří psychologové tvrdí, že část těchto dovedností se překrývá s rysy narcistických osobností – zejména v tom, jak si získávají pozornost a uznání.
Například „halo efekt“ (kognitivní zkreslení, kdy přitažlivost a charisma vedou k tomu, že člověk působí kompetentněji nebo chytřeji, než ve skutečnosti je) často pomáhá „it girls“ budovat vliv. Lidé přirozeně vnímají krásné a charismatické lidi jako úspěšnější a talentovanější, což znamená, že jejich přítomnost v kolektivu může být vnímána jako dominantní, i když jejich reálné schopnosti nemusí odpovídat dojmu, který vytvářejí. Ano, krásnějším lide toho zkrátka více odpustíme, je to nepříjemné slyšet, ale je to zkrátka tak.
A teď ta zásadní otázka – opravdu se každá žena musí snažit stát "it girl"? Je třeba neustále následovat trendy a snažit se na sociálních sítích i v realitě vypadat, tak jak si myslíme, že nám to přinese největší lajky? Ono ve skutečnosti je tenhle fenomén spíš pastí, než něčím, co by skutečně přineslo vnitřní spokojenost. Sorry not sorry.
Když si neustále buduješ pečlivě konstruovanou fasádu, riskuješ, že začneš žít podle očekávání ostatních místo toho, aby ses soustředila na to, co tě dělá šťastnou. Skutečná přitažlivost nevychází z naučených vzorců chování, ale z toho, když se opravdu cítíš dobře sama se sebou. Nemusíš být tajemná, nedostupná nebo dokonale trendy – stačí, když budeš upřímná k sobě a nebudeš se snažit hrát roli, která ti není přirozená. Každá žena (a každý člověk) má své vlastní kouzlo, které není potřeba přetvářet podle trendů.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
