Foto: GettyImages
Nejdřív začneme něčím méně sexy, ale důležitým. 1. květen jako Svátek práce má kořeny v dělnických protestech v Chicagu v roce 1886. Tehdy se desetitisíce dělníků vydaly do ulic s jedním požadavkem, a to osmihodinová pracovní doba. Zní to jako samozřejmost, ale v té době lidé pracovali běžně deset, dvanáct, někdy i čtrnáct hodin denně, sedm dní v týdnu, za podmínek, které by dnes nevyhověly ani základním bezpečnostním normám. Výsledkem tohoto snažení nebyl jen posun v pracovních právech, ale i celosvětový svátek, během kterého můžete zůstat doma a nepracovat. A to je to, co každý z nás občas chces, ne?
V Česku to pak vzalo všechny různé směry. Od dělnických průvodů v pionýrském šátku jsme přešli až k modernímu volnu, kdy konečně můžete doma udělat to, co už dávno odkládáte. (Stejně to neuděláte.)
No a pak je tu 1. máj jako Svátek lásky. A za tohle vděčíme jednomu konkrétnímu člověku, a to Karlu Hynku Máchovi (což už teda asi víte).
Mácha napsal Máj v roce 1836, bylo mu čtyřiadvacet let a zemřel ještě téhož roku. Ano, není to moc hezký příběh. Každopádně báseň vydal vlastním nákladem, kritika ji přijala vlažně a on se jejího úspěchu nedočkal. Ano, opakujeme, že to není moc hezký příběh. Tak či tak je to dnes nejslavnější česká báseň vůbec a její úvodní verše – „Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas…" – zná nazpaměť skoro každý, kdo prošel základkou.
Tradice líbání pod rozkvetlou třešní se k básni váže přirozeně, protože Mácha v ní propojil jaro, lásku a pomíjivost do obrazu, který se zapsal do kolektivní paměti. Třešeň v květu pak symbolizuje přesně to, o čem Máj mluví, tedy krásu, která trvá krátce a o to víc si ji uvědomujeme.
A co ta legenda o usychání? Pokud vás 1. května nikdo nepolíbí, do roka prý uschnete. Původ téhle pověry se přesně dohledat nedá, ale pravděpodobně jde o lidovou tradici, která se k básni přilepila časem. Ale funguje spolehlivě dodnes. Romantici slaví, cynici mručí a singles mají aspoň výmluvu jít na drink s tím, že "je to jen kvůli tradici".
A jak tyhle dvě tradice spojit? Snadno. Začněte pusou pod stromem, pak si připomeňte, že máte pracovní práva díky statečným lidem v 19. století, a pak už to oslavte podle sebe. Práce i láska totiž potřebují jedno, a to čas, který si zasloužíte. A právě proto máme 1. máj.
Jo, a nezapomeňte. Pusa bývá zadarmo, práva ne.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
