Foto: Getty Images
Je mi to líto, ale "staré dobré časy" nikdy neexistovaly. Minimálně ne tak, jak si je většina z nás romantizuje v hlavě. Ale v pohodě, klidně dál žijte ve svých vzpomínkách plných duhy, sladkostí, které už neexistují a randění, kde neexistovalo zobrazeno a ghosting.
Pravda je totiž taková, že váš mozek vám lže. Ve vzpomínkách totiž odfiltrovává veškerou nudu, zklamání, kocovinu a zanechává vám jen vzpomínky na zážitky, které se vlastně nikdy nestaly. V psychologii se tomu říká „růžová retrospektiva“ - což je pěkný termín pro to, proč vaše dětství bylo plný sluníčka, váš ex vždycky perfektní a oblíbený bar nikdy nesmrděl jak záchody na hlavním nádraží.
Nejde ale jenom o osobní vzpomínky. Jde o vzpomínky generací, kdy si každá myslí, že je lepší než ta předchozí. Vždyť jsme vždycky byli upřímnější, romantičtější a méně odsouzení k trvalému zániku, ne?
Ne...Pravdou ale je, že když si otevřete učebnice dějepisu, tak zjistíte, že si vždycky někdo stěžoval na morální úpadky těch před nimi. (Jako si já stěžuju, že je v noci po párty čím dál tím víc těžší si někde dát dobrej kebab). Šedesátky byly rozvolněné, devadesátky snad ještě víc a teď si stěžujeme na to, že děti tráví spoustu času na sociálních sítích. Ruku na srdce... Dejme tomu dvacet let a tyhle děti zase budou nadávat na něco jiného.
Tenhle fenomén byl zkoumán v několika studiích a potvrdil, že jedinci opravdu často vzpomínají na minulé zážitky s větší láskou, než je v té době vlastně vůbec prožívali. Tohle zkreslené idealizování pak může vést k tomu, že zastíní současnou realitu.
Hodně tomu napomáhá i pojem "deklinismus", který popisuje právě příznivější pohled na minulost a negativnější pohled na budoucnost. Jasně, čekají nás nějaké enviromentální výzvy, ale hej, pravděpodobně se nestane, že byste umřeli na chřipku, nebo vás sežralo něco s většími zuby, jako tomu bylo u našich předků. Nic z toho vám samozřejmě ale nezabrání koukat na staré polaroidy a vzdychat sentimentem...
Proč to mozek dělá? Protože nostalgie je vlastně droga. Udržuje ve vás závislost na vaší verzi minulosti, která vám připadá hřejivá a bezpečná, i když je to vlastně lež. Minulost totiž známe, budoucnost je změť nezaplacených účtů, nezodpovězených smesek a titulků v novinách, které nechcete číst. Nostalgie je zkrátka únik před budoucností.
Takže až se příště přistihnete, že se vám stýská po starých časech, vzpomeňte si: nebyly tak skvělý. Jen jste zapomněli na to špatný. A když budete čekat dost dlouho, stane se i tenhle dnešek „starými dobrými časy“.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
