Spill it! Jak sdělit světu, že nejsme k zastižení?

Jak nebýt mimo, když je člověk mimo

Pokud jde o mě, automatická odpověď v nepřítomnosti by klidně mohla být novým literárním žánrem. Vy možná na dovolené nechcete myslet na nic jiného, než kde si dáte večeři a jestli je nějaká šance, že se znovu vrátí do módy šperky z mušliček, ale někdo jiný v tu samou dobu sedí v práci a z nějakého důvodu vás potřebuje. A je to právě vaše automatická odpověď, co mu prozradí, zda je vám to jedno nebo ne. A napadá vás něco hrubějšího než lhostejnost?

Pár tipů najdete třeba v knížce Modern Manners. Můj favorit je ta, ve které Tilda Swinton upozorňuje, že je pryč do 1. 1. 2070 a nemůže si vaši zprávu přečíst. („Říkala jsem si, že bych měla udat datum, kdy si upřímně myslím, že budu schopná odpovědět všem,“ vysvětluje.) Můj tip je zapojit fantazii a být vlídný.

Diana Vreeland se řídila pravidlem, že člověk by nikdy neměl vyprávět příběh, třebaže se skutečně stal, pokud je nudný. To je, myslím, v tomto případě dobrý klíč. Není totiž důležité, kde právě jste ani co přesně tam děláte. Důležité je dát druhé straně na vědomí, že vám na ní záleží, odkázat ji na někoho jiného, kdo by jí mohl pomoct, případně prozradit, kdy budete znovu na příjmu.