Foto: Jakub Svoboda, 100ks
Projekt 100ks.cz bude Amorovou střelou do srdce každého, kdo má slabost pro české umění, ale nedosáhne na něj. Nabízí ho totiž v podobě podepsaných tisků za daleko přívětivější cenu. „Chceme, aby naše tisky byly jenom v té nejlepší kvalitě a vypadaly tak dobře, jak je to jenom dnes technicky možné,“ vysvětluje zakladatel projektu Jakub Svoboda. „Našli jsme na to ty nejšikovnější lidi u nás, vyzkoušeli x různých materiálů a mám strašnou radost, že jsou z výsledku bez výjimky nadšení i všichni naši umělci.“ Jakub se projektem pokouší změnit nejen nedostupnost, ale také jistou uzavřenost a nepřehlednost umění. „U nás začnete limitovanou reprodukcí, poznáte umělce, můžete chodit na jejich výstavy, sledovat je na Instagramu a jednou si třeba koupíte originál,“ dodává Jakub. „Život s uměním na stěnách je násobně hezčí a příjemnější než život s prázdnými zdmi.“
S přesvědčováním prvních umělců nám strašně pomohlo to, že spolupracujeme se špičkovým kurátorem Petrem Vaňousem. U dalších to pak bylo ještě snazší, protože už vidí, kdo všechno do toho s námi šel, jak celý ten proces probíhá, a hlavně jak vypadá ten výsledný produkt. Protože jedna věc je nějaké ideové souznění s myšlenkami našeho projektu a druhá je to, jak to reálně vypadá a funguje. Na reprodukce děl je obvykle nahlíženo spíš se skepsí.
Chceme současné české umění dostat k lidem, kteří by si ho většinou jinak asi ani nekoupili. Třeba protože je příliš drahé, nebo by nevěděli kde a jak začít. Proto od začátku chceme, aby naše tisky byly jenom v té nejlepší možné kvalitě a vypadaly tak dobře, jak je to jenom dnes technicky možné. Našli jsme na to ty nejšikovnější lidi u nás, vyzkoušeli x různých materiálů, a nakonec mám strašnou radost, že jsou z výsledku bez výjimky nadšení i všichni naši umělci.
Osobně mě to táhne spíš k abstrakci a z našich děl se nemůžu vynadívat třeba na Vladimíra Vélu, Jakuba Sýkoru nebo Jakuba Tomáše. Pověšených děl ale máme doma víc. A baví nás nejenom vizuálně, ale spojené i s příběhem, který je za jejich vznikem, jako třeba Kombajny od Ester Knapové.
Obecně - stejně jako chodíme do kina, pouštíme si filmy na Netflixu, posloucháme hudbu, měli bychom se obklopovat i současným uměním, které je také nějakou výpovědí o době ve které žijeme. Ale konkrétně - život s uměním na stěnách je násobně hezčí a příjemnější než život s prázdnými zdmi.
Neřekl bych omyl, řekl bych bariéra. Uzavřenost, nepřehlednost, nedostupnost. A to se všechno snažíme alespoň maličko změnit. U nás začnete limitovanou reprodukcí, poznáte umělce, začnete chodit na jejich výstavy, sledovat je Instagramu a jednou si třeba koupíte originál. Budete vědět od koho, už budete mít alespoň trochu přehled.
