Zamilováváš se do cizích lidí, i když máš vztah? Vítej ve světě mentální nevěry
Foto: GettyImages
Foto: GettyImages
Jsou to malé emocionální úlety, které se odehrávají výhradně v hlavě – ale to neznamená, že nebolí. Proč se zamilováváme do jiných lidí, i když jsme v dlouhodobém vztahu? A jak moc je to vlastně problém?
Mentální nevěra není o tom, že někomu napíšeš „u tebe doma bych si chtěl dát sprchu“. Je to spíš o tom, že ti někdo začne zabírat mentální prostor v hlavě – přemýšlíš, jak by asi voněl, co by asi řekl, kdyby tě viděl naživo... a tvůj partner/ka je v tu chvíli někde v pozadí. Zkrátka si představuješ situace, někdy i intimní, s úplně jiným člověkem než tvým partnerem. Podle psychologů je mikrozamilování (v angličtině emotional infidelity) normální – ale opakované a intenzivní může být varováním, že ti možná něco ve vztahu chybí.
Zamilovat se do kolegyně, barmana nebo vlastně kohokoliv není zločin. Mít crush je normální a vlastně to může být neškodným kořením běžného života. Problém nastává, když se do nich začneš nořit víc než do vlastního vztahu. Když partner/ka přestane být středobodem a nová postava ovládne tvé fantazie. To už pak není jen „haha, mám crush“.
Často se zakoukáváme do jiných lidí, když máme pocit, že v našem vztahu něco chybí – pozornost, obdiv, napětí, cokoliv. Nový člověk slibuje jiný svět, jinou verzi nás samotných. V realitě bychom se možná ani nesešli, ale v hlavě máme celý příběh. A to může být stejně silné (a stejně destruktivní) jako skutečný románek. Zkrátka nás začne užírat představa, že možná u sousedů je ta tráva opravdu zelenější. (Většinou není, věřte mi).
Tady přichází etická šedá zóna. Měli bychom o mentální nevěře mluvit s partnerem? Nebo si to nechat pro sebe jako vnitřní proces? Odpověď není jednoduchá. Ale pokud tě mikrozamilovávání přestává bavit a začíná tě bolet, možná je čas říct nahlas, že se něco děje. A neříkat to jen svému crushi v hlavě.
Není to podvod. Mentální nevěra je přirozená, lidská a často nevyhnutelná. Ale je to i komunikační red flag. Neznamená, že jsi špatný člověk. Ale možná znamená, že ti něco chybí – a že bys to měl/a řešit dřív, než to začneš hledat jinde. Třeba jen v hlavě. Anebo jednoho dne i ve zprávách.