S božskou Evelyn o předsudcích, stereotypech a matriarchátu

Něco lehčího na začátek… Představ si, že nežijeme v patriarchátu, ale matriarchátu a moc je v rukou žen. Jak by to podle tebe ovlivnilo tvůj love life?

Fúha, záleží na tom, jestli by v čele stály ženičky s kvítky ve vlasech, co mi na Facebook vypisují, že jsem tlustá pí*a, anebo by to byly opravdu laskavé, moudré a vyrovnané ženy. Pokud jde o love life, asi bych měla vyšší standardy. Asi bych nedovolila mužům dělat si, co se jim zachce. Mám pocit, že by se odpouštělo trochu méně kiksů. A méně žen by se bálo žít emancipovaně, samy a šťastné a neukotvené s nějakým koko… idiotem.

A o kolik jiný myslíš, že by byl vztah žen ke svému zevnějšku?

Možná bychom konečně přijaly naše těla taková, jaká jsou, se všemi cykly a změnami, co se životem přicházejí, neměly bychom potřebu se stále podobat čtrnáctiletým lolitám a rozpustil by se kult 4D rtů a 8D řas.

Všichni více méně žijeme v zajetí předsudků toho, jací by měli být muži a jaké ženy. Které ze stereotypů osobně považuješ za největší bullshit?

Je jich rozhodně více než méně. Dlouho jsem třeba nerozuměla tomu, jak se vnímá gender a jak silně je to v nás zakořeněné. I já „otevřená mysl“ mám někde hluboko zakódované, že muž má být silnější, že má být ochránce. WTF? Vždyť vydělávám, umím se o sebe postarat, plus minus vždycky jsem se dokázala ochránit sama a jsem tu – a v pořádku. Dost mě štve i stereotyp, že muž nemůže ukázat emoce a zranitelnost. Tenhle bullshit kazí život mužům a vlastně i ženám. Kdyby muži víc chápali a přijímali svoje city, neměli za to, že musí být stále silní, dovolili si vyplakat se, že měli tvrdou matku a absentujícího otce, myslím, že by na světě bylo méně Andrewů Tateů.

Napadají tě naopak stereotypy, které jsou vlastně docela legit?

Popravdě, ani ne. Žijeme v době, kdy se všechno mění a nabourávají se zažité role, a já mám z toho v hlavě chaos.

„If I were a boy, even just for a day,“ zpívá Beyoncé. Jak bys větu dokončila? Co bys dělala, být na jeden den dude?

Užívala bych si lehkost bytí. Musí to být krásné, neoverthinkovat. Jenom bych tak byla, pohozená v prostoru. A možná bych jako muž rozeslala skupinový mail s vysvětlením všem, koho jsem daný čtvrtek ghostnula. (směje se)

Fast-forward do možné budoucnosti: Máš dvě děti. Co zásadního o lásce, na co sis musela přijít sama, je chceš naučit?

Že odmítnutí ani rozchod ti neubírá na hodnotě a že se nikdy nevyplácí dělat věci spojené s city na sílu. Hlavně bych v nich ale pěstovala sebelásku a vědomí, že si lásku a úctu zaslouží, aby neto­le­rovaly lidi, kteří jim dávají opak, aby s nimi vůbec neztrácely čas.

A o sexu?

Že ideální je mít ho s někým, koho milují, a že je ok experimentovat, ale vždy bezpečně!

A co o vztahu ke svému tělu?

Že každý jsme jiný a je to v pořádku. Že tělo je náš domek, o který je potřeba se starat, a že ideál krásy je mýtus a ve skutečnosti jsme všichni v něčem krásní, jenom to vypadá u každého jinak.