Randěte, i když víte, že to asi nemá budoucnost

Život je krátký, ale to už vám někdo řekl. Otázka je, proč nás to, sakra, pořád překvapuje. A proč si pořád myslíme, že by měl být nekonečný. Že všechno, co stojí za to, musí mít nutně cedulku „navždy“. Jako bychom snad museli každou věc v životě hrát na věčnost, jinak to nemá smysl. Jenže co když to nejdůležitější není věčnost, ale ty chvíle mezi tím? A co když to stejný platí i o vztazích?

Když potkáte někoho, kdo vám na chvíli rozsvítí svět, proč byste to měli odmítnout jen proto, že víte, že to světlo jednou zhasne? Co když jde o to světlo, ne o to, jak dlouho vydrží? Lidé hledají velký příběhy, happy end, svatbu, dům a psa na zahradě. A je to fajn. Ale někdy jsou to právě ty drobné, krátké příběhy, co vám zůstanou v hlavě napořád.

Nejste zamilovaná, jenom jste se spolu vyspali

Je to třeba o té jedné noci, kdy jste spolu pili víno na balkoně a smáli se něčemu tak hloupýmu, že už si ani nevzpomínáte, co to bylo. To ráno, kdy se vedle vás probudil někdo, koho jste sotva znali, ale na chvíli to působilo tak správně, jako by vás vesmír omylem spojil v nějaké své chybějící rovnici.

Chceme všechno nebo nic. To je naše chyba. Možná bychom měli přestat řešit, jak dlouho něco vydrží, a začít se ptát, jestli to stálo za to. Protože někdy to nekonečno, co hledáme, najdeme v těch nejkratších chvílích. A ty krátké chvíle nás často naučí víc než ty dlouhé, o kterých jsme si mysleli, že nikdy neskončí.

Možná je právě smrt a znovuzrození krátkodobého románku přesně to, co všichni potřebujeme – horská dráha flirtu, vášně, vzestupů a pádů, která nám připomene, že dokonalost možná neexistuje, ale „skvělé právě teď“ může mít stejnou hodnotu. Abychom se odvážili skutečně prožívat přítomný okamžik a spojili se jeden s druhým, místo abychom zůstávali paralyzováni před (a někdy i ze strachu z) možností.

Takže se do toho ponořte. Žijte. Zamilujte se, i když víte, že to nevydrží. Randěte! Život není o nekonečnu. Je o těch momentech, kdy se cítíte živí. A co je víc?