Kde dneska hledat romantiky?

Romantik pro nás v tomto článku bude ten, kdo je ochotný protkat své představy o lásce a světské kráse aurou neobyčejnosti. Ten, kdo se snaží emočním výšinám dostát i svými činy. Zní to komplikovaně? Tak jednoduše: milujete-li opravdově, kecy nestačí. Romantické nejsou ani činy, které děláme jenom proto, že se od nás jako od partnera pragmaticky očekávají. Abyste si vysloužili medaili romantika, musíte být dost odvážní na to, abyste byli ochotní CÍTIT: prostě milovat srdcem. To vaše srdce povede vaše kroky, ne společenská očekávání. A často to nebude ani snadné, ani úplně příjemné.

Trikem je, že dle této definice vám něco jiného bude připadat romantické v sedmnácti, něco jiného v pětadvaceti a něco jiného v šestatřiceti letech. Tedy alespoň doufejme! Naše ideály by se měly vyvíjet spolu s námi. A rozdíly mohou být dost markantní.

První láska vs. romantické představy

Bez ohledu na to, jestli se vám líbila, nebo ne, kandidátem na romantický film posledního desetiletí je určitě filmová sága Stmívání. Zkuste nějakému intelektuálovi vyprávět zápletku a nejspíš si pohrdavě odfrkne.

To proto, že nic nepochopil. Každá sedmnáctiletá dívka podvědomě pozná, že celá sága se nesnaží odpovídat na otázku po smyslu života, ale zachycovat vzrušení z první lásky! A dělá to skvěle, protože přesně tak ohrožené a zároveň vydané napospas neodolatelné přitažlivosti jako Bella zamilovaná do upíra si při první lásce přece připadáme!

Objekt našeho zájmu by klidně mohl být upír, protože naše nejistota, strach, nevědění, jestli to naše ego přežije, nebo jestli nás čeká „smrtelné zakousnutí”, okamžiky, kdy každé gesto má nebetyčný význam… takhle se přece cítíme, když jsme poprvé zamilovaní!

Proměna ideálu

Bella je přesně jako každá šestnáctka: zmatená, ztracená, tak trochu depresivní, zranitelná, v nejisté životní situaci, nová ve třídě, bezprizorní… Mohli byste snad lépe metaforicky popsat stav puberty?! Edward od začátku působí zcela ambivalentně. Miluje ji, ale je upír. Je upír, ale miluje ji. Jako bychom nevěděli, které ale u něho zvítězí.

Problém nastává v případě, když se v Belle a Edwardovi nevzhlížejí jen teenageři, ale dvacátníci a nebo dokonce třicátníci. O deset či dvacet let později bychom v životě měli být méně ztracení. Naše romantika by měla vycházet z jiných citů. Ale jakých?

Naše doba potřebuje nějakou vyspělou podobu romantiky (něco jiného než jen rytíře, upíry nebo povrchní banalitu). Jinak jí hrozí, že jí zbydou jen samá sarkastická ušklíbnutí a vypočítavá rozhodnutí. Potřebujeme romantiku pro dnešní dvacítky a třicátníky! Hledáme stav mysli, který je dědicem bezprostředního vzrušení z první lásky, rytířského ideálu, vroucně milujících půvabných hrdinek, starodávné milostné poezie, ochoty obětovat vznešeným představám skoro všechno… Hledáme dospělou podobu romantiky. Dejte nám vědět, pokud o něčem víte!