Foto: GettyImages
Když mluvíme o přitažlivosti, většinou přemýšlíme o společných zájmech, smyslu pro humor nebo fyzickém vzhledu. Naše tělo ale potenciálního partnera vyhodnocuje mnohem dřív, než si stihneme vytvořit vědomý názor.
Jedním z faktorů, který vědce dlouhodobě zajímá, jsou takzvané MHC geny. Jde o skupinu mimořádně variabilních genů spojených s fungováním imunitního systému. Jejich jedinečná kombinace se podle výzkumu může promítat i do toho, jak přirozeně voníme.
Za samotnou vůní přitom nestojí pouze pot. Mikroorganismy na povrchu kůže rozkládají sekrety potních žláz a výsledná tělesná vůně je ovlivněna mimo jiné právě naším genetickým profilem. Každý člověk tak má do určité míry vlastní čichový podpis.
Jedním z nejslavnějších experimentů na toto téma je studie švýcarského biologa Clause Wedekinda z 90. let. Muži během ní dvě noci nosili stejná bavlněná trička bez parfému a deodorantu. Ženy pak jednotlivá trička očichávaly a hodnotily, jejichž vůně je přitahuje nejvíce.
Výsledky tehdy naznačily zajímavou souvislost, a to že ženy častěji preferovaly vůni mužů, jejichž MHC geny se výrazně lišily od jejich vlastních. Jedním z možných evolučních vysvětlení je skutečnost, že větší genetická rozmanitost imunitního systému může být výhodná pro potomky.
Ještě zajímavější bylo, že ženy často nedokázaly přesně vysvětlit, proč jim jedna vůně připadá přitažlivější než jiná. Jejich nos jako by rozhodl dřív, než se do celé věci zapojil vědomý úsudek.
A tím se dostáváme i k parfémům. Jejich vůně totiž nevzniká ve vzduchoprázdnu. To, jak konkrétní parfém působí, ovlivňuje také přirozená tělesná vůně člověka, na jehož kůži se rozvine. Proto se může stát, že parfém, který na kamarádce působí dokonale, na vás zkrátka nefunguje stejně. Neznamená to, že je špatný. Jen se jeho jednotlivé složky jinak propojí s vaší vlastní chemií.
Do celé rovnice ale vstupují také hormony. Výzkumy upozorňují na rozdíly u žen, které užívají hormonální antikoncepci. U nich se objevoval opačný vzorec, tedy větší preference vůní lidí s podobnějším MHC profilem. Jedním z možných vysvětlení je hormonální stav navozený antikoncepcí.
Někteří vědci proto navrhli zajímavou hypotézu, že pokud žena pozná partnera v době, kdy užívá hormonální antikoncepci, a později ji vysadí, může se její vnímání partnerovy přirozené vůně změnit. Neznamená to automaticky, že jí partner přestane vonět, ale jeho tělesný pach může vnímat jinak než dříve.
Slovo feromony zní jako ideální vysvětlení sexuální přitažlivosti. Jenže věda je v tomto případě mnohem opatrnější. U lidí zatím nebyl jednoznačně identifikován žádný feromon, který by fungoval stejným způsobem jako u některých jiných živočichů.
Existují však chemické látky, které mohou ovlivňovat naše vnímání v těsném kontaktu. Jednou z nich je například androstadienon, který se ve větší míře nachází v mužském potu. Některé studie ho spojovaly se změnami nálady nebo sexuálního vzrušení u žen. Nejde ale o feromon v klasickém slova smyslu.
Tady přichází důležitá brzda vůči příliš romantickému výkladu. Přestože některé studie ukázaly souvislost mezi MHC geny a preferencí tělesné vůně, větší metaanalýza výzkumů nezjistila celkově výrazný statistický efekt MHC podobnosti na partnerské párování u lidí.
Jinými slovy jde o to, že vůně může být jedním z dílků skládačky, ale rozhodně nejde o biologický algoritmus, který by za nás vybral ideálního partnera. Do přitažlivosti vstupuje také vzhled, zkušenosti, kultura, emoce nebo to, jak se s daným člověkem cítíme.
