Foto: GettyImages
Vzpomínáte na všechny ty romantické komedie, kde se hlavní hrdinka vždycky zamiluje do kluka, který jí na začátku dělal peklo? Nebo na pohádky, kde princezna čeká, až ji princ probudí polibkem? Od dětství jsou ženy obklopené příběhy, které heterosexualitu prezentují jako jedinou možnou volbu. A to má dopad. Comphet v popkultuře není jen o komu se máme líbit, ale jak mají být ženy definované, a to většinou skrze mužské přání, zájem nebo schválení.
Naštěstí se to pomalu mění. Nové generace vyrůstají s Heartstopper, Portrait of a Lady on Fire, The L Word: Generation Q nebo i queer postavami v mainstreamu (Euphoria, Sex Education). Ale tlak „být s klukem, protože tak to má být“ v nás mnohdy zůstal. Důležité je taky ale upozornit, že být přitahována muži je naprosto v pořádku.
Cílem není zpochybňovat vaši orientaci nebo tvrdit, že všechny ženy jsou ve skutečnosti queer. Pokud vás muži opravdu přitahují, ať už emocionálně, romanticky nebo fyzicky, tak je to naprosto v pořádku. Comphet se totiž netýká každého. Ale i přesto může být užitečné se na chvíli zastavit a položit si pár otázek: Chci to já, nebo to ode mě očekává okolí? Vybírám si, nebo jen naplňuju scénář, který jsem nikdy nezpochybnila?
Zkratka comphet pochází z anglického compulsory heterosexuality, tedy kompulzivní heterosexualita. Jde o pojem, který popisuje hluboce zakořeněný společenský předpoklad, že všichni lidé jsou a nebo by měli být heterosexuální. Tento koncept poprvé pojmenovala spisovatelka Adrienne Rich už v roce 1980. Ve své eseji „Compulsory Heterosexuality and Lesbian Existence“ kritizovala, že společnost nutí ženy vnímat heterosexualitu jako jedinou „normální“ volbu a tím přehlíží nebo popírá existenci lesbických a queer identit.
Comphet způsobuje, že mnoho queer žen si svou sexualitu začne uvědomovat až později, často až po sérii nefunkčních nebo prázdných vztahů s muži. Místo svobody a sebepoznání cítí zmatek, stud a výčitky. Psychologové upozorňují, že comphet neovlivňuje jen lesby, ale i bisexuální, pansexuální a další queer osoby – zvláště pak ty, které pocházejí z kulturně nebo společensky konzervativního prostředí.
A platí to i naopak: mnoho heterosexuálních žen může kvůli comphetu pochybovat o své orientaci, protože nebyly nikdy vedeny k tomu, aby vůbec zkoumaly svou sexualitu.
Máte pocit, že „byste měla být“ s mužem – i když vás ženy přitahují víc.
Cítíte úlevu při představě, že nebudete muset předstírat, že vás kluci zajímají.
Nedokážete si představit vztah s mužem, který by vás skutečně naplňoval.
Měla jste hluboká citová pouta ke kamarádkám, ale nikdy jste je nebrala jako „zamilovanost“.
Vztahy s muži vás spíš vysilovaly než naplňovaly.
Zpochybňovat svoji sexualitu není slabost, je to spíš odvaha. Pokud si nejste jisté, co cítíte, dejte si čas. Zkoumejte, mluvte s lidmi, kteří si prošli podobnou cestou, a hlavně: nedělejte nic jen proto, že „se to od vás čeká“.
Vaše sexualita je vaše. Není třeba ji vysvětlovat ani obhajovat. A pokud zjistíte, že vás muži nezajímají? Je to naprosto v pořádku. Váš život nemusí vypadat jako romantická komedie, a už vůbec ne ta, kterou režíroval patriarcha.
