6 hormonů, co námi lomcují, kdykoli se bláznivě zamilujeme
FOTO: JORDAN JANKUN / HMI INTERNATIONAL
FOTO: JORDAN JANKUN / HMI INTERNATIONAL
Stála jsem na břehu jezera a pozorovala západ slunce, když vtom ke mně začala pádlovat hezká mužská silueta na paddleboardu. Větší kýč už to ani být nemohl,“ směje se Vlaďka, která se svojí láskou na první pohled žije sedm let. Kdyby ji ten večer nezdržela na pláži kamarádka (náhoda? osud?), nejspíš by se ale žádný happy end nekonal.
„Od první chvíle mi rozum velel zdekovat se pryč. Byla jsem čerstvě po rozchodu a nechtěla jsem žádného chlapa ani vidět.“ Jenže v praxi stačil jeden jediný oční kontakt a bylo „vymalováno“. Tedy aspoň po té emocionální stránce. „Cítila jsem, jak mi tělem projel blesk, a on to měl stejně. Několik měsíců jsem se naší lásce ale racionálně bránila.“ Jak už to v pohádkách chodívá, srdce nakonec vyhrálo – a roky prověřily, že nešlo jen o pomíjivou chemii. „Dodnes jsme pořád stejně zamilovaní a okolí tím strašně štveme!“ uzavírá šťastná Češka. (Inu, kdo by takové easy peasy romanci nezáviděl, že?!)
Pravdou je, že ať už si v prvotní zamilovanosti myslíme, co chceme, naše jednání a rozhodování ovlivňují hormony. A nejvíc přesvědčivých je hned šest:
První měsíce známosti nám matka příroda dealuje adrenalin, noradrenalin a stresový hormon kortizol. Spíš než rom-com čekejte thriller. Alespoň po hormonální stránce…
Když dojde na sbližování, přidá se fenylethylamin, hormon zamilovanosti. Svými účinky se podobá pervitinu.
Dopamin nás udržuje hyperfokusované na objekt naší touhy. Skrz centrum odměny nás motivuje chtít víc. Prožitkově se to dá přirovnat k euforii, jakou mívá gambler, když si po měsíční pauze sedne k automatu.
Okupují vaši zaláskovanou mysl fantazie, neodbytné a čím dál dotěrnější? Poděkujte lidské biologii za sníženou hladinu serotoninu.