Ukažte mi fantastičtější dorty, počkám…

Pracovní pozice: Dortová umělkyně a kreativní ředitelka. Místo: Vídeň. Vzdělání: Historie umění. (Péct se naučila sama.) Největší třešinky: Hermès, Chanel, Miu Miu, Bulgari, Balenciaga nebo třeba Disnay. Nejtvrdší oříšek: Zakázka pro Hermès. (Samotná práce zabrala čtyři týdny a těm ještě předcházelo pět měsíců příprav a procvičování, aby měla potřebné dovednosti. 18 až 20 hodin denně. Bez legrace.)

Na Instagramu a Threads ji najdete jako @stolzes, pokud ale chcete Sophii a její příběh poznat lépe, zalistujte únorovým vydáním Cosmopolitanu. V tištěném rozhovoru, jehož pokračování si můžete přečíst níže, vypráví, co to obnáší dostat se na vrchol vlastní cestou.

„Pečení mě ochránilo před depresí, kterou jsem trpěla jako velice malá."

Jak jste se vlastně k pečení dostala?

Ve škole mě šikanovali a já jsem proto často vyhledávala samotu a ztrácela se ve vlastním světě. Jednou jsem si řekla, že pečení zkusím. Z nudy a taky, abych ukojila tátův hlad. A brioška, kterou jsem upekla, byla tak krásná a chutnala tak skvěle, že dala vzniknout nové rutině.

V čem spočívala?

Vstávala jsem v šest a učila se recepty, odpoledne jsem s nimi pak experimentovala, až jsem se na původní míry vůbec nemusela spoléhat. Když jsem se v 17 letech uzdravila z vážné nemoci, začala jsem k jídlu přistupovat jako k prostředku uměleckého vyjádření spíš než jen jako k potravě. Už je to 12 let.

Takže bylo pečení zprvu spíš formou eskapismu?

Rozhodně, pečení znamenalo dokonalý únik. I dneska je mi útočištěm. Proto dávám přednost nezávislosti. Ale během puberty bylo pečení klíčovým mechanismes, jak se s věcmi vyrovnat, pomohlo mi odvést pozornost od všeho zlého. Dokonce mě ochránilo před depresí, kterou jsem trpěla jako velice malá. Objevení vášně pro experimentování s jídlem mi dodávalo sílu. Byla jsem díky ní odolnější. Jako by to byla superschopnost.

Odráží vaše estetika tradiční vídeňský styl? Umím si představit, že kdyby dnes Sisi žila, byla by byla vašimi dorty posedlá!

Ach, péct pro ni by byla naprostá pocta! Jsem přesvědčená, že bychom byly skvělé kamarádky. Už jen vzhledem k její pověstné averzi na dorty, kterou mám taky. (směje se) Určitě by ale chtěla, abych vytvořila skvostné, majestátní dorty na stůl pro její hosty – to by byl skutečně sen! Pokud jde o mou estetiku, inspiruju se hlavně módou a uměním klasických mistrů. Obzvlášť mě přitahují elementy ženskosti, což je paradoxní, protože mám s přijetím ženskosti potíže. To mě na terapii teprve čeká!

Jaké jsou pro vás dokonalé podmínky k pečení?

Záleží na zadání, ale jsem přizpůsobivá a dovedu pracovat kdykoliv. Když jsem byla mladší, užívala jsem si pracovat v noci. Dneska jsem upřímně ráda, když se mi v noci podaří spát aspoň 3 hodiny. Pokud mám přístup k ledničce, na okolnostech opravdu až tolik nezáleží. Snad jen když jsem ve stresu, poslouchám buď klasickou hudbu nebo hardcore techno. Extrémy mi prospívají!

Máte oblíbenou ingredienci?

V případě sladkého rum. Jeho přidáním docílíte výjimečného umami efektu, který pozvedne ostatní chutě.

Co by mohlo lidi překvapit, kdyby se o vás dozvěděli?

Nejspíš, že dorty nerada jím. Anebo že si každý aspekt práce obstarávám sama. Co víc, často volám mámě 10krát denně ze strachu, že nejsem dostatečně schopná a nezvládnu to!