Talent spotlight: Choreograf Simon Šinka o tanci, hudbě i tvůrčím procesu

Co považuješ za highlighty svojí kariéry?

Myslím, že ty teprve přijdou. Okamžitě se mi ale vybaví choreografování stadionových koncertů pro Bena, spolupráce se Simou a dalšími mými oblíbenými českými i slovenskými interprety. A pak také vedení lekcí v těch nejprestižnějších tanečních studiích po celém světě. Už jen to, že se můžu každý den věnovat tomu, co miluju, je pro mě ale obrovským highlightem.

Jsi známý tím, že pokud zrovna nepracuješ, snažíš se zdokonalovat. Máš mezi uznávanými choreografy, jejichž lekce jsi navštívil, mentora?

Přestože jich bylo mnoho, od Diany Matos po Shaye Latukolana, nemůžu jmenovat nikoho konkrétního. A dá se říct, že jsem si svým mentorem často i já sám.

Dostal jsi někdy dobrou profesní radu, které ses držel a klidně bys ji dal ostatním?

Jakou energii vysíláš, taková se ti vrátí.

Jak bys popsal svůj taneční styl?

(zamýšlí se) To je docela těžká otázka, protože se mi nedaří najít jediné slovo, které by můj rukopis správně vystihovalo. Na druhou stranu jsem si ale celkem jistý, že každý, kdo se dívá, musí můj rukopis vnímat.

Co ti při práci přináší satisfakci především?

Kreativní proces, u kterého jedu z nuly na sto.

Když už jsme u kreativního procesu, za jakých podmínek se ti nejlépe tvoří?

Popravdě řečeno jsem dost přizpůsobivý a otevřený tvořit v nejrůznějších prostředích a denní době. Nemám problém pracovat a vydržet produktivní od brzkého rána až do pozdního večera nebo dokonce noci. Jasně, že miluju tancovat v krásném, dokonale vybaveném sálu, ale plný nápadů jsem tak nějak přirozeně, i když třeba zrovna tančím někde na ulici. Vlastně by bylo divné, kdybych to měl jinak, protože právě z ulice moje taneční subkultura pochází.

Jaké hudbě dáváš při tanci přednost?

Tohle se mění s každým dnem. Někdy to jsou extrémně intenzivní a tvrdé rapové tracky, jindy mám chuť se hýbat jen do jemného R&B.

Kdybych si teď otevřel tvůj Spotify, co bych viděl jako naposledy přehrané?

Nové album od A$AP Rockyho Don’t Be Dumb mi momentálně jede on repeat.

A může podle tebe vůbec tanec existovat bez hudby, tedy v naprostém tichu?

Těžko říct, pro mě osobně je hudba tím prvním, co potřebuju, jakmile ráno otevřu oči. Hraje mi doma celý den a neumím si ani představit, že bych vyšel ven bez sluchátek. Někdy ji dokonce nevypínám, ani když jdu spát. Já vlastně ticho vůbec neznám! (směje se)

Tanec je univerzální jazyk. Liší se přesto tvoje práce podle toho, kde na světě se jí zrovna věnuješ?

Samozřejmě, bavíme se o umění, které podléhá historii místa, jeho kultuře nebo aktuální atmosféře. Každé prostředí, dokonce i studio má úplně jinou energii, jaká tě coby tanečníka a choreografa dovede posunout do někdy až netušených rovin inspirace a vyjádření. Vždycky mi ale připadalo krásné, že bez ohledu na to, jak rozdílní všichni jsme, nás tanec a vášeň pro něj spojuje.

Je pro tebe snazší vyjadřovat se tancem než slovy?

Asi záleží na situaci, ale ano, některé pocity se mi určitě vyjadřují lépe tancem.

A máš nějaké motto?

Spíš než jedno konkrétní motto se mi osvědčily afirmace, aktuálně se ale držím: „Don’t stop, get it, get it!“