On dělá večeři, ona vydělává peníze. Jak to může fungovat?

Proměna rolí

Náš současný stále ještě ne zcela sympatizující postoj k ženám-živitelkám rodiny a mužům, kteří na toto rozložení přistoupí, není možná ani tak voláním po návratu k tomu, aby muž vždy vydělával víc a žena si to „odpracovala” doma nebo to muži aspoň „vracela v drobných” zvyšováním jeho hodnoty v očích druhých svým pečovaným vzhledem a reprezentativností. Náš postoj spíš vyjadřuje zmatenost, jako bychom potřebovali, aby nám někdo už konečně řekl, jak to tedy má být!

Bude víc vydělávat muž, nebo žena? A kdo má tedy doma uklízet? Vařit? Hlídat, od kolika hodin mají děti dramaťák a co je pro ně ještě třeba koupit na školku v přírodě? Prostě nikdo nám neřekl, za jakých podmínek se máme přestat mračit na muže v případě, když jejich měsíční výplatní páska má na konci o nulu míň než jejich partnerky.

Snad jsme automaticky předpokládali, že ve chvíli, kdy se role obrátí, muži vesele a dobrovolně převezmou všechny úkony, které v domácnosti do té doby patřily tomu, kdo vydělával méně. Teď se ukazuje, že „kdo vydělává méně” asi nebylo důležitou součástí té rovnice. Existuje možnost, že ženy neuklízely doma víc a nestaraly se víc o děti jenom proto, že měly menší plat, ale také proto, že víc chtěly mít uklizeno. Ano, k takovému chtění je možná vyučily kulturní a společenské podmínky, ale to už je úvaha nad prostor tohoto článku.

Rozdílné představy o chodu domácnosti

Jedním z nejčastějších – ale ne jediným – zdrojem hádek ve svazcích, kde žena vydělává víc než muž, bývá to, jak zdatně a ochotně se on chopí respektive nechopí role hospodyňky a chůvy. Vychází najevo, že ne všem z mužům na tom, aby bylo naklizeno a děti neměly pusu od čokolády, zas tolik záleží. Když žena vydělává víc, muž bude doma klidně uklízet! Přesně tolik, kolik chce mít uklizeno on. Což docela často bývá o hodně méně, než by chtěla žena.

Máme utkvělou představu, že samotnému muži přece musí vadit, když se ocitne v roli toho, kdo vydělává méně – a jsou typy mužů, kteří takovou závislost špatně snáší. Nicméně určitě jsou i tací, kteří ve chvíli, kdy z nich spadne břímě hlavního živitele, mají pocit, že objevili krásné tajemství, které jim ženy celou dobu pečlivě tajily! Klidně se v té roli uvelebí a když si ustojí to, že se na ně společnost stále ještě může dívat skrz prsty (v lepším případě jako na podivíny, v horším jako na neschopné slabochy), dokonce si ji začnou užívat.

Co na to ženy?

A víte co? Existují ženy, které si dokáží užít, že umí vydělat peníze! Některé to dokonce moc baví! A byly by rády, kdyby nemusely mít potřebu své muže omlouvat, zamlčovat svou rodinnou situaci, dodávat hned vysvětlení, proč to mají takto nastavené, taktně přecházet otázky, jestli si partner už našel lepší práci, nebo se stydět za to, že jsou na vydělávání peněz prostě šikovnější než on. Některé do takové situace přivedl osud, jiné si ji pečlivě vyšlapaly samy. Některé se těší, až se situace obrátí, jiné by klidně otázku, kdo vydělává víc peněz, vypustily úplně, kdyby jim to společnost dovolila.

Stará pravidla byla sice útulná tím, že dávala nějaký řád, ale v jejich minulé podobě už je nechceme. Novým pravidlem není to, že žádná pravidla nejsou, ale to, že ke své jedinečné situaci každý přistupuje kreativně – prostě najdete variantu, která momentálně funguje pro vás.

Když je sedm aspektů z deseti ve vašem životě jinak než u sousedů, nemá cenu se se sousedy porovnávat. Život má dnes o tolik větší variabilitu než ještě před dvaceti lety a každý člověk je v trochu jiné situaci! A víte, co? Nikdo nemůže s jistotou vědět, jestli zrovna pro budoucí generace netestujete nastavení, které pro ně bude nejrozšířenější společenskou normou. Takže: Everybody just chill please!