Proč děláme (primárně) špatná rozhodnutí hlavně v noci?

Udělali jste někdy v noci něco, čeho jste později litovali? A nemuselo to být nutně po alkoholu. Ten to možná jen urychlil. Mluvím spíš o situacích, kdy se blíží hodina, kdy bychom už měli dávno spát nebo se alespoň připravovat ke spánku, a místo toho uděláme pár klidně i malých rozhodnutí, která se nám ráno nezdají jako ten úplně nejlepší nápad.

A hele, každý z nás má jiný režim. Jsou lidé, kteří vstávají v šest ráno, nebo ještě dřív, a chodí spát po Ordinaci v růžové zahradě nebo jakékoli reality show, která právě běží v televizi. A pak jsou tu takoví, kterým, jako mojí blízké kamarádce, napíšete ve tři ráno a vždycky vám odpoví. Já jsem, co se týče spánkového režimu, tak nějak mezi. Ale tohle není o tom, jak spíme. Tohle je o tom, co děláme, když bychom měli jít spát.

Taky jste tak často overstimulated? Chápeme.

Nikdy nedělejte důležitá rozhodnutí po osmé večer

Hlásá nejeden článek o wellbeingu. A možná na tom něco bude. Protože právě večer, kdy už jsme unavení, máme za sebou celý den a naše schopnosti racionálně vyhodnocovat situace pomalu klesá. V práci bylo pár problémů, ideálně jsme zapomněli dát si oběd a den nevychází tak, jak má. A najednou přichází chvíle, kdy nám některá rozhodnutí záhadně dávají až podezřele velký smysl.

To, o čem jsme ráno pochybovali, se z ničeho nic zdá přitažlivější. To, co jsme si racionálně vysvětlili v hlavě, je najednou fuč. Bariéry jsou oslabené a my dostatečně otupělí na to, abychom se chovali racionálně a s ohledem na důsledky.

Někdo z nás nastupuje do taxíku, někdo zvedá telefon a někdo jde spát. Většinou je to ten, kdo to má ze všech nejvíc pohromadě. Když nad tím přemýšlím, říkám si, co vlastně dělají lidé, kteří žijí v zemích, kde se vyskytuje polární noc. To je přece dvakrát víc času na špatná rozhodnutí. Zatímco my jsme teď stále v letním režimu.

Jak si "to" děláte v pubertě, ovlivní váš sex v dospělosti

Proč zrovna v noci? A proč jde většinou o osobní věci, nikoliv třeba ty kariérní?

Lehká odpověď? V noci jsme mnohem víc emocionální než racionální. Jsme unavení a naše vnímání reality se celé převrací. V průběhu dne si řekneme, že je to vyřešené. Jasné jako facka. A v deset večer o tom najednou pochybujeme.

Ozývá se to, co jsme přes den úspěšně potlačili, zadupali a nějak se přes to přenesli. Navíc v noci jsme sami se svými myšlenkami. Najednou máme potřebu se vracet k věcem, které jsme si přes den zakázali řešit. A velmi často jsou to právě vztahy. Navíc se málokdy stane, že bychom v noci psali našemu šéfovi ohledně výpovědi. Ale napsat někomu, kdo se nám líbí? Zkuste mě zastavit!

Sociální sítě by na to řekly, že člověk, který nemá nikoho, komu by po pár drincích napsal, je jako pizza bez suga. Já bych k tomu řekla, že ta večerka, kterou si můžete nastavit na telefonu, by asi opravdu měla zůstat zapnutá.

Když se na to podíváme s maličkým odstupem, možná to není jen o tom, kolik je hodin. A možná to ani není o tom, jak moc se umíme ovládat. Asi je to jednoduše lidskost. Děláme věci, které nedávají smysl, vracíme se k lidem, ke kterým bychom se vracet neměli, a občas tím dokážeme velmi spolehlivě naštvat své přátele. Pak se tomu společně smějeme a nadáváme si.

Máte pocit viny, že nejste na sluníčku? Klid

My lidi jsme prostě jenom lidi

A možná ta noční rozhodnutí nejsou jen špatná. Někdo v noci tvoří ty nejlepší věci, cítí se nejvíc inspirovaný a konečně má pocit, že může slyšet vlastní myšlenky. Někdy je na noci krásné právě to, že máte pocit, že jste vzhůru jen vy. Není divu, že se tohle téma pořád vrací v seriálech, knihách i písničkách. Člověk, který touží, píše o noci. Člověk, který je zamilovaný, většinou o ránu. A člověk, který opravdu miluje, pravděpodobně o úterním obědu.

Možná totiž noční rozhodnutí náš život komplikují úplně stejně, jako ho dávají dohromady. Protože i když jsou někdy špatná, často něco změní. Někoho do našeho života přivedou, někoho z něj zase odvedou. Některá nám způsobí problém, jiná nám ukážou, co vlastně chceme. A možná proto bychom neměli všechna noční rozhodnutí odsuzovat jen proto, že vznikla po půlnoci. Některé věci bychom si ráno už nevybrali. Ale některé z nich bychom možná nikdy neudělali, kdybychom se drželi racionality zuby nehty.