Nenávidět běhání je úplně ok

Ne každý je nadšený z představy, že si obuje boty, které si koupil ve slevě v Decathlonu, vyrazí ze dveří a naběhá v parku kilometry při poslechu svého oblíbeného podcastu. Člověk by asi si myslel, že svět, nebo alespoň svět podle Instagramu, je plný běžeckých nadšenců. Zkrátka lidí, kteří si vychutnávají pálení v plicích a štiplavý pot v očích. (On teda asi ve skutečnosti i je no).

Pak jsme tu ale my. Pro nás je běhání něco, co se dělá, jen když vás večer pronásleduje v podchodu divná postava nebo honí sousedovic agresivní voříšek. A to je naprosto v pořádku. Je důležité si uvědomit, že požitek z pohybu je subjektivní, nejedná se o univerzální záležitost. Je v pořádku, že neskáčete radostí z rytmického bušení nohou do chodníku nebo z přílivu endorfinů, který se údajně dostaví po několika kilometrech. (Já chci ty endorfiny hned teď a tady, ne se u toho potit).

Běhání je zkrátka něco, co opravdu není pro každého. Sport si podle mě totiž nemůžete vybrat, sport si musí vybrat vás, stejně tak jako hůlka svého čaroděje. (Mimochodem víte o tom, že Harry Potter v prvním díle nevykouzlil ani jedno kouzlo? Pff, prej čaroděj).

Takže až příště zase zapnete Instagram a uvidíte, že někdo z vašeho okolí zaběhl pět kilometrů za 15 minut, tak si z toho nic nedělejte. Váš sport je totiž třeba prostě jenom volleyball nebo plavání.... Nebo famfrpál.