Foto: GettyImages
Pamatujete si, jak jsme všichni ještě nedávno adorovali "quiet quitting"? To tiché odcházení, kdy jste v práci dělali jen minimum a o přestávce scrollovali Instagram místo toho, abyste odpovídali na emaily? Bylo to fajn jako rebel act, ale upřímně? Nijak to neřešilo skutečný problém.
Teď je tady nový trend a ten už za něco stojí! Seznamte se s loud quittingem. Ne, neznamená to, že budete křičet na šéfa a mlátit dveřmi (i když někdy by to možná pomohlo). Jde o to naučit se jasně a nahlas říct: "Tohle mi nevyhovuje a potřebuji změnu."
Možná vás učili, že v práci se nemá moc řečnit, že se má prostě makat a být vděční za výplatu. Ale víte co? Tento přístup nás dovádí k vyhoření rychleji než jeden špatně nastavený deadline. Loud quitting říká: "Mám právo na práci, která mě neničí, a pokud to tahle dělá, řeknu to nahlas."
Nejde o to být toxický nebo nevděčný. Jde o nastavení hranic. Třeba když po vás šéf chce, abyste byli k dispozici 24/7, i když máte smlouvu na osm hodin denně. Nebo když vám slibovali povýšení už potřetí a zase nic. Loud quitting je moment, kdy si sednete a řeknete: "Hele, tohle takhle dál nejde. Co s tím uděláme?"
Není náhodou, že tento trend odstartovala zejména generace Z, která vyrostla v době, kdy se o duševním zdraví mluví nahlas a kdy práce není jediný smysl existence. A víte co? Mají pravdu. Proč bychom měli trpět v tichosti, když můžeme věci změnit?
Ne každá nepříjemnost v práci je důvod k velkému projevu. Ale některé signály prostě ignorovat nemůžete. Třeba když vás kolegyně systematicky okrádá o nápady a pak je prezentuje jako své. Když se po vás chce unpaid overtime jako samozřejmost. Když vám manažer říká "jsme tady rodina", ale když žádáte o volno, dívá se na vás jako na zrádce.
Nebo třeba když zjistíte, že kolega na stejné pozici bere o dvacet procent víc, jen proto, že líp vyjednával při pohovoru. To všechno jsou momenty, kdy je na místě otevřít pusu. Ne agresivně, ne emotivně, ale jasně a s konkrétními fakty.
A pozor. Loud quitting není jen o penězích. Může jít taky o toxickou atmosféru, o micromanagement, který vás dusí, nebo o to, že děláte práci úplně mimo svůj job description a nikdo to neoceňuje. Vaše duševní zdraví má hodnotu. Opravdu.
Communication is a key, baby. Ne agrese, ne pasivní agrese, ale upřímná, klidná konverzace. Připravte si konkrétní body o tom, co vám nevyhovuje, jaké vidíte řešení, co potřebujete ke změně. A pak si řekněte o schůzku.
Ano, možná vám bude divně. Ano, možná budete mít pocit, že jste příliš nároční. Ale vězte, že firmy, které stojí za to, vaši otevřenost ocení. A ty, které ne? Možná pro vás stejně nejsou tou správnou volbou.
A teď ta nejdůležitější část. Loud quitting neznamená jen mluvit, ale znamená to taky jednat. Pokud po vaší upřímné komunikaci nic nepřichází, možná je čas skutečně zabalit kufry. A to není prohra. To je respekt k sobě samým.
Protože život je na to příliš krátký, abyste ho trávili v práci, kde vás nikdo neslyší. I když křičíte.
