Jak mluvit i psát inkluzivně a s citem

„Jazyk je něco, co používáme dennodenně, takže i malá změna může být pro mnoho lidí obtížná,“ míní. Čeština je podle něj prý navíc pestrá – na její zvládnutí potřebujeme hodně pravidel, kdy každé pravidlo má obvykle i výjimky, a jakmile se je lidi naučí, i když třeba neznají úplně všechny, trvají na tom, že to tak musí být. „Přitom ta pravidla nejsou nic vytesaného do kamene a jazyk se časem vyvíjí a mění. Je to přirozené.“

Které změny by mohlo být obzvlášť problematické zavést?

Čím je změna větší a viditelnější, tím představuje větší problém. Největší překážkou je nezvyk. Některé tvary mohou opravdu působit nezvykle, i když třeba existují, ale používají se výjimečně, například slovo „hostka“. Určitou cestu vidím v tom, aby se tyto termíny aspoň občas použily, to umožní lidem si na ně postupně zvyknout.

Jiným slovům je zase lepší se vyhýbat. Proč je problematický třeba výraz „homosexuál“?

Z mnoha důvodů. Jednak jde o výraz často používaný nepřesně jako zastřešující termín pro celou skupinu osob genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti a jednak jde o výraz stigmatizující: homosexuální orientace jako něco, co se léčilo. V neposlední řadě jde o redukci osobnosti a charakteru gayů pouze na jejich sexualitu, což pak vede mimo jiné ke stereotypizaci a nereálným představám o životě gayů či queer osob obecně. Proto má třeba angličtina výrazy „gay“ a „straight“, v češtině se dá použít „gay/lesba“ a „hetero“.

A co „LGBT+ komunita“?

To je v dnešní době hodně používaný pojem, ale rovněž zavádějící – nic jako celosvětová LGBT+ či queer komunita neexistuje. Existují různé queer komunity či skupiny a také mnoho queer lidí, kteří se třeba ani nechtějí sdružovat s jinými queer lidmi, poznávat je, projevovat se komunitně. Taky se nepoužívá termín heterosexuální nebo cis komunita. Pojme queer komunita může navíc evokovat, že jde o nějakou uzavřenou skupinu, která si žije svým vlastním specifickým životem mimo většinovou společnost.  

Jak nejlépe postupovat, když hovoříme o člověku, u kterého si nejsme jistí, jak se identifikuje, a nemáme možnost si to ověřit?

Předpokládám, že se v tomto případě jedná o nebinárního člověka, tedy takového, co se neidentifikuje ani s ženským, ani s mužským rodem a rolí ve společnosti. V takovém případě se můžeme snažit rodu vyhýbat, ale protože to mnohdy nejde, nejlepší je použít množné číslo, což je nejblíže zájmenům „they/them“ (oni/jejich), která se pro nebinární osoby v zahraničí už docela vžila. V psaném projevu ale zase může nastat problém s koncovkami, tam se tedy místo „i“ nebo „y“ napíše „x“, které se dá přečíst jako i/y – v mluvené řeči se to běžně rozeznat nedá. Takže by to mohlo vypadat následovně: „Ve Velké ceně Eurovize 2024 zvítězilx nebinární Nemo.“

To ale může působit rušivě a řada lidí by jistě s výslovností tápala. Existuje i jiná možnost?

Existuje spousta jiných možností. Místo „x“ či lomítka, které znamená „nebo“, lze použít třeba hvězdičku („přečetli*y si“), středovou tečku („přečetli·y si), podtržítko („přečetli_y si“) nebo dvojtečku („přečetli:y si“). Taky existuje ypsilon s tečkou, tzv. minuskule „ẏ“, tento znak je ale těžší najít.  

Náš rozhovor si čtenáři mohou dočíst v srpnovém vydání Cosmopolitanu, které je právě na stáncích. Doporučil byste ale i jiný zdroj, kde se mohou o genderově senzitivní komunikaci dozvědět více?

V dnešní době už existuje k tématu senzitivního jazyka a komunikace docela dost kvalitních materiálů. V Prague Pride materiály k senzitivnímu a inkluzivnímu jazyku neustále aktualizujeme v souladu s nejnovějšími poznatky. Já osobně hodně vycházím z materiálu Glossary of Sensitive Language for Internal and External Communications, který v roce 2020 vydal Evropský parlament. Dalším zajímavým zdrojem je Inclusive Language Guide Americké psychologické asociace z roku 2023. U nás vyšla v témže roce Metodika pro inkluzivní komunikaci: Jak na genderově senzitivní komunikaci v instituci. Tématu se hodně věnuje také lingvistka Jana Valdrová.