Good vibes only! Aneb Když se sebezdokonalování stane narcismem
Foto: Getty Images
Foto: Getty Images
Zdá se, že duchovní praktiky jsou v posledních letech na výsluní. Už ale nejde jen o hodiny jógy, jak jsme byli zvyklí před patnácti lety. Trend spirituality se rozjel natolik, že proniká prakticky do většiny každodenních činností. Meditaci si můžete užívat ve fitku v rámci lekce HIT tréninku, ale také během letu se společnostmi, které přidaly meditační appku k nabídce filmů. A výrazně se změnili také lidé, kteří se teď ve velkém vydávají na jógové pobyty a meditační retreaty.
Mnohem znepokojivější než meditující masa jsou ovšem ti, co jógu, meditaci a léčení pomocí energií namísto ke „zklidnění ega“ využívají k tomu, aby se cítili a vypadali lépe než ostatní. A také samozvaní duchovní učitelé, kteří každého, kdo není na duchovní cestě, označí za „ovci“ odsouzenou k životu v současné realitě.
Při pohledu na sociální sítě se tak možná i vy ptáte: neměla by duchovní praxe směřovat spíš k odvedení pozornosti od ega, než k jeho posilování? Jak se zdá, lidé mají čím dál tím větší sklon se předhánět, a to i na poli duchovních úspěchů. Tento spirituální narcismus popsal ve své knize Protnutí duchovního materialismu tibetský buddhistický učitel Chögyam Trungpa, a to překvapivě už v roce 1973. V kultuře posedlé sebezdokonalováním, kde je spiritualita vnímána hlavně jako prostředek k vytvoření lepší, rychlejší a produktivnější verze sebe sama, vnímal osvícení jako konečné zklamání ega.
Teoreticky by se lidé procházející duchovním výcvikem měli stát moudřejšími osobami, co se povznesou nad své zájmy a zdrží se posuzování druhých, realita je ale trochu jinde. Namísto osvícenců tu většinou máme spirituální narcisty, kteří se rádi předhání v tom, kdo je osvícenější.
Sebezdokonalování pomocí duchovních praktik nám může namluvit, že se vyvíjíme, ve skutečnosti ale roste jen to jediné: ego. A všichni víme, k čemu ego slouží. „Spirituální narcisté jsou ti, kteří využívají svou spiritualitu nebo náboženské přesvědčení jako prostředek k získání moci, kontroly a obdivu ostatních,“ vysvětlila pro Werywell Mind newyorská neuropsycholožka, doktorka Sanam Hafeez. Podle ní se tito lidé nebojí prosazovat své duchovní zájmy i za cenu toho, že ublíží ostatním.
Spirituální narcismus může být neuvěřitelně zákeřný, ale bohužel i těžko rozpoznatelný. Víte, jak ho odlišit od neškodného duchovního sebezdokonalování?
Pokud se dotknete jeho křehkého ega, pravděpodobně vám to vrátí tím, že se bude snažit zranit vaše city. Jak se říká, nejlepší obrana je útok, a spirituální narcisté nemají problém kritizovat ostatní s úsměvem na tváři.
Jakmile vám někdo řekne, že nejste tak duchovní jako on, považujte to za obrovskou červenou vlajku. Spirituální narcista se nebojí dát nahlas najevo, že je vyspělejší než ostatní.
Spirituální narcisté se často soustřeďují jen na ty dobré vibrace. Jakmile prožíváte něco hrozného, mohou vás označit za negativního člověka a vnutit vám myšlenku, že si za své utrpení vlastně můžete sami.
Narcisté rádi mluví, ale v poslouchání ostatních už tak dobří nejsou. Jediný důvod, proč se zapojují do konverzace, je, aby prosadili svůj názor. Pokud si myslíte něco jiného a nenecháte si to vymluvit, tato debata asi nebude moc příjemná.
Duchovní narcisté jsou mistři manipulace. Své chování ospravedlňují duchovním růstem, přičemž poukazují jen na ty části, které jsou v souladu s jejich názorem, a ignorují ty rozporuplné.
I když bychom si všichni přáli, aby se ostatní lidé čas od času zastavili a zamysleli nad svým chováním, vymření spirituálních narcistů se asi hned tak nedočkáme. Nejlepší obranu při kontaktu s takovou osobou tak naleznete především v umění asertivní komunikace a snaze udržet si vlastní sebeúctu a emoční pohodu. Myslete ale také na to, že občas je lepší přímou konfrontaci vzdát, aby se situace nezvrhla v ošklivý boj, který by vám mohl zbytečně uškodit.