Foto: GettyImages
Většina z nás si je vědoma svých osobních traumat, která formují to, jak vnímáme svět kolem sebe. Méně známý, ale stejně silný dopad může mít i fenomén zvaný generační, neboli transgenerační trauma.
Generační trauma je psychická újma, která se přenáší z jedné generace na druhou. Nejde přitom o pouhé „špatné vzpomínky“ předávané vyprávěním, ale o hlubší vzorce – emoční i biologické. Psychoterapeutka Valerie Sinason to shrnuje jasně: „Nerodíme se jako prázdné stránky. “ Podle ní reagujeme na stres, napětí i atmosféru kolem sebe už jako plod v děloze.
Stres matky se neotiskuje jen do jejího dítěte, ale i do dítěte jejího dítěte. Odbornice na traumata Dr. Susanna Petch upozorňuje na zajímavý biologický detail: v pátém měsíci těhotenství už má ženský plod vajíčka, která jednou v dospělosti sama použije. Těhotná žena tak v sobě doslova nese i DNA svého budoucího vnoučete. Traumatické zážitky nebo silný stres během těhotenství proto mohou zanechat dlouhodobé následky, které sahají o generaci dál, než bychom čekali.
Generační trauma se ale netýká jen vztahu matky a dítěte. Kolektivní traumata pramenící z historické nespravedlnosti nebo útlaku mohou těžce doléhat na celé komunity, zejména na ty nejvíc znevýhodněné. Tahle zděděná psychická zátěž se může projevovat různě – od úzkostí a nočních děsů až po fyzické potíže, jako jsou autoimunitní poruchy.
Jak se takové trauma vlastně přenáší? Výzkum popisuje dva hlavní mechanismy. Prvním je přímá dědičnost prostřednictvím DNA. Druhým je epigenetika – proces, při kterém se genová exprese mění vlivem prostředí, ve kterém naši předci žili. Jinými slovy, na naše mentální a emoční zdraví má vliv jak to, co jsme zdědili geneticky, tak to, co prožili lidé před námi.
Dobrá zpráva je, že dědičné trauma lze léčit. Řadě lidí pomáhá už samotné vyprávění příběhů o tom, jak jejich předkové dokázali překonat nepřízeň osudu. Pro skutečné uzdravení je ale klíčové jít až ke kořenům – rozpoznat a zpracovat příčiny, které trauma způsobily. Odborníci proto doporučují jógu, mindfulness nebo čas strávený v přírodě, protože pomáhají uklidnit a vyrovnat nervový systém. Dr. Petch v tomto směru radí především jedno: symptomy traumatu je lepší chápat jako přirozenou reakci na minulé události, ne jako osobní selhání nebo vadu.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
