Co je generační trauma a jak ovlivňuje váš život?

Traumata z minulých generací se mohou odrážet v našich životech i dnes. No a zasahují dál, než by se na první pohled zdálo. Život pod dlouhodobým stresem totiž může ovlivnit i vaše zatím nenarozené vnouče. Tak se hezky hoďte do klidu a pojďme se na to podívat blíž.
Jan Houška 6. srpna 2026

Foto: GettyImages

Většina z nás si je vědoma svých osobních traumat, která formují to, jak vnímáme svět kolem sebe. Méně známý, ale stejně silný dopad může mít i fenomén zvaný generační, neboli transgenerační trauma.

Co je vlastně generační trauma?

Generační trauma je psychická újma, která se přenáší z jedné generace na druhou. Nejde přitom o pouhé „špatné vzpomínky“ předávané vyprávěním, ale o hlubší vzorce – emoční i biologické. Psychoterapeutka Valerie Sinason to shrnuje jasně: „Nerodíme se jako prázdné stránky. “ Podle ní reagujeme na stres, napětí i atmosféru kolem sebe už jako plod v děloze.

Jak stres v těhotenství ovlivňuje další generace

Stres matky se neotiskuje jen do jejího dítěte, ale i do dítěte jejího dítěte. Odbornice na traumata Dr. Susanna Petch upozorňuje na zajímavý biologický detail: v pátém měsíci těhotenství už má ženský plod vajíčka, která jednou v dospělosti sama použije. Těhotná žena tak v sobě doslova nese i DNA svého budoucího vnoučete. Traumatické zážitky nebo silný stres během těhotenství proto mohou zanechat dlouhodobé následky, které sahají o generaci dál, než bychom čekali.

Trauma na úrovni celé společnosti

Generační trauma se ale netýká jen vztahu matky a dítěte. Kolektivní traumata pramenící z historické nespravedlnosti nebo útlaku mohou těžce doléhat na celé komunity, zejména na ty nejvíc znevýhodněné. Tahle zděděná psychická zátěž se může projevovat různě – od úzkostí a nočních děsů až po fyzické potíže, jako jsou autoimunitní poruchy.

Jak se takové trauma vlastně přenáší? Výzkum popisuje dva hlavní mechanismy. Prvním je přímá dědičnost prostřednictvím DNA. Druhým je epigenetika – proces, při kterém se genová exprese mění vlivem prostředí, ve kterém naši předci žili. Jinými slovy, na naše mentální a emoční zdraví má vliv jak to, co jsme zdědili geneticky, tak to, co prožili lidé před námi.

Cesta k uzdravení vede přes nervový systém

Dobrá zpráva je, že dědičné trauma lze léčit. Řadě lidí pomáhá už samotné vyprávění příběhů o tom, jak jejich předkové dokázali překonat nepřízeň osudu. Pro skutečné uzdravení je ale klíčové jít až ke kořenům – rozpoznat a zpracovat příčiny, které trauma způsobily. Odborníci proto doporučují jógu, mindfulness nebo čas strávený v přírodě, protože pomáhají uklidnit a vyrovnat nervový systém. Dr. Petch v tomto směru radí především jedno: symptomy traumatu je lepší chápat jako přirozenou reakci na minulé události, ne jako osobní selhání nebo vadu.

Jan Houška

Jan Houška

@yanhoechka

Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.