Foto: Vanessa Hájková
Jaké organizační hacky by měla znát každá moderní žena? Jak si říci o zvýšení platu? Anet začala pracovat týden po porodu a od té doby nepřestává dokazovat, že mateřství si každá může dělat po svém. S příchodem dcery zakládala edukační platformu #HolkyzMarketingu, pořádá přednášky Organizační porno: Měj život ve svých rukou a před nedávnem dopsala stejnojmennou knihu.
Jsem žena, která je ráda ženou, ale chce mít stejné právo na život jako ostatní lidé. Jsem máma, která ty samé hodnoty vkládá do vytváření nového člověka a pak jsem podnikatelka, která v Česku buduje prostor pro změnu. No a červená niť, která se tím vším line, a ze které vznikla i má kniha, je fakt, že věci organizuju a snažím se být co nejefektivnější.
Od malička má úplně odbouranou tradiční škatulku muže a ženy. Je pro ni od začátku naprosto běžné, že je s námi půl napůl. Zároveň nás oba vidí dělat všechny věci – vařit, luxovat, platit za večeře... Mým cílem je, aby těch škatulek měla v životě co nejméně.
Myslím si, že to byl tlak. Ačkoliv já to tak cítím, desítky let jsem žila ve společnosti, která to má nastavené jinak. Oproti kamarádkám jsem se cítila, že nejsem dost máma. Proto jsem se snažila být jí co nejvíc. Pak jsem ale měla tendenci jít s dcerou na hřiště a u toho pracovat a začala jsem se v tom celkově hodně motat. To jsem pak vlastně řešila nejvíc. Oddělení těch rolí a ztotožnění se s nimi.
Teď ano. Malá je navíc šťastný dítě, který miluje, když se mnou jde do práce, takže já naopak doufám, že v ní buduju pozitivní vztah k tomu, že práce není něco, z čeho se v neděli stresuju, že v pondělí zase vstávám a pracuju, ale něco, co může člověka naplňovat a může to vytvářet nějakou hodnotu.
Umět si nastavit hranice. A také to, že chybovat je naprosto v pořádku. Není to něco, za co by se musela cítit špatně. Navíc chceme, aby věděla, že nejsou limity. Rozvíjíme ji ve všem, co ji zajímá. Je to vidět i na hračkách, které má doma – sadu nástrojů, se kterou chodí opravovat věci, skateboard, kuchyňku... Chceme ji ukázat všechny možnosti a pak jen vysvětlit, že je na ní, jakou si zvolí.
Byla. Úplně od malička. Jsem přesně ten typ člověka, od kterého si opisuješ poznámky, když chybíš ve škole. Je to plynulý přesah toho, jak funguji.
Mě to uklidňuje. Času je málo. S dcerou si to uvědomuji ještě víc. Pokud vím, že mám mezi jejím vyzvednutím ze školky a uspáním čtyři hodiny, chci je s ní využít naplno.
Já mám na spontánnost manžela (směje se).
Zaprvé, že na ránu opravdu záleží. Podle toho, jak si ho nastavím, se odvíjí celý den. Potom dbát na čas pro sebe. Mít ho jako součást plánu, ne jako něco, na co zbyde čas. Což my ženy často děláme. Třetí tip je pracovat se svým menstruačním cyklem. Stačí jen vědět v jaké fázi cyklu jsem a co to znamená. Například je fáze, kdy je normální, že jsem bez energie. Už jen to, že s tím počítám a respektuju, jak se moje tělo cítí, mi hrozně zjednoduší fungování.
Nebo je to něco, přes co u tebe nejede vlak a podepíše se to na celém dni? Je dobré najít si způsob, jak to přijmout. V terapii jsem si našla techniku, kdy jsem si v hlavě vytvořila nouzové tlačítko, které zapnu v momentě, kdy se tohle stane. Pak si řeknu, že teď místo snažení udělat to na sílu investuju čas a energii do přizpůsobení se situaci.
Chyběly nám holky na konferencích, ve vedení firem, u stolů, kde se dělají velká rozhodnutí. Ženy mají v kariéře překážky jako mateřství, které je zpomalí, a na základě toho se třeba nedostanou na vysoké pozice, nebo si nevěří. Proto pomáháme ženám jak v kariéře, tak aby byly vidět.
Ideální cesta je vnímat je. Chtít je vidět. Chtít jim dát příležitost. Teď je to o těch firmách a o tom, aby se chtěly přizpůsobit a aby ženám nabídly větší flexibilitu. Na rodičovské sedí spousta holek, které se chtějí zapojit a cítí, že na to tu kapacitu mají, dokážou si to zorganizovat, ale firmy jim nejdou naproti.
Jsem organizovaná holka z marketingu (směje se).
Je to velmi důležité. Ačkoli jsou to vystudované ženy, tak narazily na realitu a často jim chybí sebevědomí, bojí se změny nebo ztráty pracovního místa. Proto nám stipendia dávají obrovský smysl. Na rok 2024 jsme si na stipendia vyhradilly milion korun, ale vyčerpaly ho během prvních dvou týdnů v lednu. Je totiž nemožné rozhodnout, jestli si stipendium víc zaslouží mladá máma, samoživitelka se dvěma dětmi nebo čerstvě rozvedená maminka tří dětí. Proto teď řešíme co dál, kolik ještě můžeme dát z vlastního budgetu nebo zda existují nějací investoři, co nám pomohou. Má to totiž obrovský smysl. Jsou to holky, které v rámci změny kariéry, lepších platových podmínek, atd… opravdu dělají obrovské pokroky.
Zase to vychází z pozice, kterou ženy mají. Přístup společnosti je: buď hodná a hlavně nic moc neříkej. A tak nic neříkají a nevěří si. Největší problém je tedy sebevědomí. Mají pocit, že se musí neustále obhajovat.
Musím vědět, co chci, kde je má horní a spodní hranice. Říct si víc, abych se po vyjednávání ideálně dostala na chtěnou sumu. Jít rovnou na věc. Neobcházet to. Po vyslovení částky, o kterou chci přidat, mlčím a čekám na reakci. Co se týká argumentů, je fajn mít připravené pracovní výsledky. Neříkat, že potřebuji přidat kvůli něčemu. Vždy argumentovat jen pracovními, validními věcmi.
Založily jsme další firmu. #HolkyzByznysu. Teď ji rozjíždíme a je to velká výzva.
