sunnbrella: Ať si každý žije svůj život tak, jak chce

Členové kapely sunnbrella pochází z různých částí světa. Které národnosti jsou u vás zastoupeny?

Máme to poměrně pestré, což mi přijde super. Zastoupení u nás má Anglie, Itálie, Zanzibar, Jemen, Thajsko, Kanada, Čína a samozřejmě Česko a Slovensko. 

Většina z vás se potkala v Anglii. Propojila se sunnbrella nějak i s tvým studiem a školou v Londýně?

Nikdo v kapele se mnou nestudoval, ale Bena i Samsona jsem poznal přes kamaráda, který chodil na stejnou školu. Studoval jsem Film, takže muzikanty jsem potkával spíš mimo školu. Díky svému oboru si teď režíruju většinu klipů sám, takže v tomhle ohledu je propojení asi nejsilnější. 

Jak bys po několika letech života v Londýně shrnul a popsal tamní módu a styl? Dá se vlastně nějak definovat, nebo je to naopak nekonečná míchanice stylů a subkultur?

Lidi tu určitě jsou více naladění na to sledovat trendy a vyvíjet svůj styl, ale zároveň je to tu hodně promíchané, jak říkáš. Všeobecně tu lidi mají dobrý smysl pro styl a umí si sestavit cool outfit z těch nejlevnějších hadrů, co najdou v charity shopech. Je to skoro takový flex někomu říct, že to, co mu chválíte, našel někde za libru. Londýňani si rozhodně na styl dost potrpí a je hrozně super sledovat, co všechno jsou schopní nekombinovat – často věci, co by člověka nikdy nenapadlo dát dohromady. Je to jedna z mých oblíbených věcí na životě tady.

Váš nejnovější singl se jmenuje have your say. O čem vlastně je a co pro tebe symbolizuje?

Je to song o osamělosti života ve velkoměstě a falešnosti, kterou z nás takové místo často vytáhne. Zároveň je v něm jistá rozpolcenost, protože taková místa mám rád, baví mě jejich „živost“ a různorodost. Kdo jsou mí skuteční přátelé? Jsem dostatečně „cool“? Proč musím být pořád „cool“? To jsou asi hlavní otázky, kterými se have your say zaobírá. Bohužel spíš nemám odpovědi, ale ve finále si nechci stěžovat. Všechno má své pro a proti.

Skladba navazuje na loňskou debutovou desku Heartworn. Otevřela vám v Evropě hodně nových dveří?

Rozhodně nám nové dveře otevřela, obzvlášť písnička Fever Dream. Za higlight bych považoval určitě turné s newyorskou kapelou Beach Fossils, kterou jsem vždy obdivoval. Objevili sunnbrella právě skrz tenhle song a díky tomu jsme se dostali na jejich turné po Británii a Irsku.

Jak sis turné po boku Beach Fossils užil?

Celá kapela i jejich tým byli hrozně fajn, nemůžu být vděčnější za to, že jsem je poznal. Byli to největší koncerty, které jsme se sunnbrella zatím odehráli a nikdo z nás nechtěl, aby to skončilo. Doufám, že se nám podaří něco dalšího společně vymyslet i do budoucna, celá ta parta mi chybí.

Jaká móda nebo estetika momentálně nejvíc zajímá tebe? Baví tě čím dál výraznější bourání nějakých genderových stereotypů, co se týče oblékání a sebevyjádření?

Já měl už od malička rád módu, co by se dnes asi dala nazvat jako „bourání genderových stereotypů“ i když jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlel, dokud se o tom nezačalo v tomhle kontextu mluvit. Vždycky jsem měl dlouhé vlasy a lidi si mysleli, že jsem holka. V 11 letech jsem se zamiloval do Tokio Hotel a začal se líčit a malovat si nehty, pak přišlo dlouhé emo období. Džíny jsem si kupoval v dámském oddělení, protože v panských se žádné „skinny jeans“ u nás nedali sehnat. Lidi na mě pokřikovali na ulici různé věci. Nerad bych se stavěl do pozice nějakého průkopníka, vždycky jsem se jen oblékal tak, jak jsem chtěl a měl štěstí, že mi to rodiče vždy tolerovali. Současný vývoj módy mi přirozeně sedl do vkusu. Doufám, že tento vývoj naznačuje také větší všeobecnou otevřenost společnosti vůči uvolnění zaběhlých stereotypů a že více lidí bude moct žít svůj život tak, jak chtějí bez odsuzování, nadávek nebo násilí. 

Měl jsi i jiné stylové kapitoly mimo emo?

Měnit styl mě vždycky bavilo. Po emo fázi jsem se vydal uhlazenějším směrem, o kterém radši moc vyprávět nebudu. Nevím, co se tenkrát stalo, ale nevypadalo to dobře. Dlouho mě bavil streetwear, chvíli jsem so oblékal jako hipík. Hodně z toho nevypadalo moc cool. Nevím, jestli jsem měl někdy období, co by se dalo kategorizovat tak jasně jako třeba emo, ale po nějaké době se vždycky začnu nudit a hledám něco nového. Hodně mě teď baví kombinace hyper maskulinních kousků s víc femininními – motorkářská vesta Harley Davidson se sukní a nějaké šperky jsou za mě ideální kombinace. Myslím, že poslední dobou jsem se jistým způsobem do svého emo období trochu vrátil, nemám už skoro nic, co by nebylo černé. Tak třeba za rok budu nosit zas jen řvavé barvy…

Co tě teď čeká při návratu do Česka? Už vyhlížíš show v Paláci Akropolis a letní festivaly?

Ano, připravujeme se na koncerty v Čechách, na Slovensku, Berlíně i v Anglii, které nás čekají v červnu a v červenci. Zároveň pracuju na nové desce a další singl s názvem kiss on credit vyjde už 7. června. Takže ho pravděpodobně budeme hrát v Paláci Akropolis i na všech dalších akcích – jen se ho musíme stihnout naučit!