Spill it! Čím se navonět do sauny a další obyčejné věci k zamyšlení
Foto: Getty Images
Foto: Getty Images
Všem se občas honí hlavou něco, o čem raději nemluvíme nahlas. Podělte se s námi a pojďme společně etiketě dopřát zasloužený makeover. Chcete se i vy zeptat na něco, co vás pálí nebo nám sdělit svůj nepopulární názor a zjistit tak, že v tom nejste sami? Své ožehavé otázky posílejte na redakce.cosmopolitan@mafra.cz. V naší pravidelné rubrice Spill it, která vychází každý měsíc jak v tištěném časopise, tak i na online, najdete odpovědi od našeho redaktora Martina Váši. Nad čím se zamyslel tentokrát?
Přestože jsem si je nikdy nekoupil, odsoudit umělé květiny jako za všech okolností špatné by bylo pokrytecké, obzvlášť když na mě zrovna tázavě hledí dva papírové květy, kterým dala vzniknout make-up vizionářka Inge Grognard ve spolupráci s antverpským květinářstvím Wilder. A možná skrývají odpověď. Možná je to jako s veganským jídlem, co je vždycky lepší, pokud se kuchař během přípravy pokrmu nesnaží imitovat skutečné maso.
Umělé květiny mohou být sójový párek, anebo mohou být něco nového a vzrušujícího. Předstírání se nikdy nevyplácí. Jasně, jejich krása jen tak neuvadne, vydrží vám klidně i desítky let, jupí, ale v originálním provedení dovedou nabídnout víc než zdánlivě nesmrtelné kouzlo… Psychologický efekt je vlastně podobný jako u skutečných květin: Když je zvolíte správně, rozzáří vám den.
Třeba vás osloví impresionistické dílo umělkyně Livie Cetti, co vystihuje hlavně dojem z květin. Nebo byste dali přednost spíš surrealistické viktoriánské váze s pugétem růží, které nabízí Liviina klientka, módní návrhářka Lulu Guinness? Papírové dílo je inspirované ilustracemi Andyho Warhola, vytvořila ho umělkyně Annabel Pearl. Umělé květy mají před skutečnými také nespornou výhodu jako dárek hostiteli.
Podle
legendární
Françoise Dumas, která za svou bohatou kariéru
pořádala eventy pro Karla Lagerfelda i monackou
královskou rodinu, jsou řezané květiny tak trochu
danajský dar; hostitel může být příliš vytížený na
to,
aby hledal vázu, napouštěl ji vodou, vybíral místo…
Nic z toho vám ale s umělou květinou nehrozí.
Prostá odpověď: Kdykoliv se navoníte před vstupem do sauny, zemře anděl. Relax v sauně je podmíněn tím, že všichni táhnou za jeden provaz, a z mojí zkušenosti (klep, klep, klep) každý zná základní pravidla – že se má předem umýt, v potírně pod sebe rozložit prostěradlo, a než skočí do bazénku, znovu se osprchovat… Přesto jako by se občas někdo natolik obával, že nebude vonět, že na sebe pro jistotu stříkne pár kapek parfému.
Myslím, že takhle nějak musel
vzniknout
název pro vůni Today Tomorrow Always od Avonu,
protože
přesně tak dlouho vám zůstane jakákoli vůně v
nose, když ji
budete čtvrt hodiny inhalovat v devadesátistupňovém
vedru.
Existuje nicméně způsob, jak na to, aby si vlk voněl
a koza
zůstala celá… Mnohostranně blahodárné tělové sérum
od
Malinny. Naneste ho trochu na vlhkou pokožku,
vmasírujte
a neoplachujte. V sauně se díky tomu účinné látky
lépe
vstřebají a vy budete vonět maximálně sami sobě
Nedivil bych se, kdyby se Samuel Beckett svým
absurdním dramatem Čekání na Godota pokoušel
zachytit to absurdní nekonečno, co následuje, když
čekáte, až budete představeni, zatímco si váš
doprovod zaboha nemůže vzpomenout na jméno
dotyčného. Jednou jsem se v baru smažil dlouhých
dvacet minut při konverzaci se starým známým,
jehož jméno zřejmě nebylo zálohováno na mém
iCloudu, a byl jsem vděčný, že když se konečně dostavila
kamarádka, bez váhání k němu natáhla ruku a představila
se sama. (Ajo, Marek!) Netuším, jak vzniklo
pravidlo, podle
kterého bychom měli být představeni druhými, ale
jsem si
vcelku jistý, že je přežitější než zeleninová
obloha přes půl
talíře s ředkvičkou vyřezanou do tvaru lotosového květu.
@martinvasa
Spisovatel se syndromem podvodníka, latentní florista, extrovertní introvert, milovník kávy a časných rán.