Se sportovní právničkou o raketovém růstu ženského fotbalu

Ve fotbale se ale řeší ožehavější otázky. Abych měl představu, požádal jsem o pomoc Báru Strakovou z Aegis Law, sportovní právničku, která je členkou komunikačního výboru mezinárodní neziskovky Women in Sports, autorkou blogu Sports&Law Diary a stojí za Women on the Pitch, sportovně-právní konferencí, co přivádí na jedno místo nejen právníky, ale také kluby a hráčky, zkrátka všechny zúčastněné strany ženského fotbalu.

Na konferenci se řešila také komerční hodnota ženského fotbalu. Stoupá?

Raketově! Dva nejnavštěvovanější fotbalové zápasy loňského roku se odehrály v rámci ženského Eura. Hráčkám rostou platy, dostávají lukrativnější sponzorské smlouvy, přibývá investorů…

Jaké právní problémy patří nyní v ženském fotbalu k největším?

Například otázka mateřské. FIFA před pár lety vydala pravidla, kterými se kluby musí řídit. Týkají se doby, kterou může hráčka zůstat na mateřské, anebo také toho, že když nemůže v posledním stádiu těhotenství a po porodu hrát, musí jí být v rámci klubu nabídnutá jiná práce.

Překvapuje mě, že mateřskou řeší FIFA a neřídí se zákonem země.

Pokud jsou lepší podmínky v dané zemi a hráčka má pracovní smlouvu, řídí se pracovním právem. U nás ale hráčky ani hráči nebývají klubem zaměstnaní, pracují na IČO. Jen pro zajímavost: Mateřská u nás činí tři roky, podle FIFA je to 12 týdnů.

Jak je to s rovným odměňováním?

Dostáváme se k němu. V několika státech Evropy, jako je Španělsko nebo Holandsko, má ženský národní tým stejné finanční ohodnocení jako mužský. V Americe se to řešilo také a soud vydal rozhodnutí, že se ženský a mužský tým budou vydělané peníze dělit rovným dílem. Nutno dodat, že v Americe je ženský tým úspěšnější.

Které otázky sportovního práva jsou příznačné pro dnešní dobu?

Třeba sexuální obtěžování. Dříve se neřešila vůbec. Dnes vidíme, že kapitánku španělského národního týmu políbí předseda španělského fotbalového svazu a je z toho skandál na týdny! Předseda odstoupil, jeho matka se zamkla v kostele a držela protestní hladovku. (směje se) Přesahuje to do trestně-právní roviny, ale může to napomoct tomu, že sportovní federace nastaví etické kodexy tak, aby k něčemu podobnému už nedocházelo.  

Hovoří se o tom, že je více mužských sportovců než ženských. Jak je tomu v zákulisí sportu, je tam poměr vyrovnaný?

Vyrovnaný určitě není, žen je stále méně, ale sportovní federace a asociace se to pokoušejí změnit různými kvótami.

Jaký na to máte názor?

Hodím si tím klacky pod nohy, ale jsem zastánce toho, že by na příklad ve výboru měli sedět kompetentní člověk bez ohledu na to, jestli je to žena nebo muž. Obzvlášť fotbal je převážně mužské prostředí, ale pomalu se to mění, a to je podle mě dobře. Vnucená změna by podle mě ovoce nepřinesla.  

Narážíte jako žena na předsudky ze strany klientů?

Osobně se mi to nestalo. Možná jednou, ale to bylo spíš tím, že jsem byla mladá, a proti mně stál advokát o dvacet let starší a tím pádem i zkušenější. Klient si vybral jeho. Znám ovšem advokátku, která musela klienta předat svému mužskému kolegovi, protože se s ní protistrana odmítala bavit. Udělala to, protože to tak zkrátka bylo pro klienta lepší.

Co vnímáte ve sportovním právu za nejtvrdší oříšek?

Doping. Je u něj totiž objektivní zodpovědnost, takže ve chvíli, kdy vám jako sportovci něco najdou, se považujete za provinilého. Pak se řeší délka trestu a zda to bylo nebo nebylo úmyslné. Vyhrát to ale úplně nejde.

Jaké vítězství ve světě sportu vám naposledy udělalo radost?

Je toho více, ale minulý rok byl na příklad přelomový případ islandské fotbalistky, která hrála za francouzský klub. Když se kvůli těhotenství vrátila do své země, klub ji přestal platit. Dostalo se to až k FIFA a spor vyhrála. Nyní je precedentem toho, jak se kluby k podobné situaci musejí postavit.