Archiv: Lu Skřivánková
Předmět, který roky patřil ke každodennímu rituálu kuřáků, většinou nevnímáme jako něco, co by mohlo vyprávět příběh. Jenže právě z 1 657 starých popelníků vzniklo jedno z nejzajímavějších výtvarných děl letošního Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Autorkou instalace je výtvarnice Lucie Jindrák Skřivánková. Pro projekt Svět bez kouře vytvořila objekt, který není jen o materiálu. Je hlavně o změně. O okamžiku, kdy se rozhodneme udělat krok jiným směrem. A také o tom, že to často není vůbec jednoduché.
„Sama vím, jak je těžké přestat kouřit. Jak je těžké udělat změnu. Tématem proměny se zabývám už několik let. Dílo, které tvořím, má v sobě napětí a kontrast pocitů, kdy chceme něco změnit, ale zároveň si v tom sami bráníme a nechceme vystoupit z komfortní zóně,“ říká umělkyně.
Instalace byla odhalena v laboratoři Světa bez kouře ve Dvořákových sadech během jubilejního 60. ročníku karlovarského festivalu. Vedle filmových premiér a červeného koberce tak nabídla i jiný pohled na téma změny. Návštěvníci mohou dílo obejít ze všech stran a objevovat jednotlivé fragmenty popelníků, které se staly součástí nové kompozice. Každý z nich přitom představuje příběh člověka, který se rozhodl něco ve svém životě změnit.
Právě tato osobní rovina dělá z instalace víc než jen výtvarný objekt. Projekt Odevzdej minulost, tvaruj budoucnost, který vznikl pod hlavičkou Světa bez kouře, pracuje s myšlenkou, že minulost nemusíme vymazat. Můžeme ji ale proměnit v něco nového. Umění se tak stává prostředkem, jak o změně přemýšlet jinak. Bez moralizování a bez jednoznačných odpovědí.
Pro Lucii Jindrák Skřivánkovou šlo o projekt, který ji vyvedl z komfortní zóny i po technické stránce. Přestože je malba její doménou, tentokrát pracovala s materiály, se kterými dosud neměla zkušenost.
„Postupy při malbě znám, vím, jak se věci dělají. U tohoto objektu jsem ale pracovala s novými materiály a musela jsem dodržovat určité technické i bezpečnostní postupy. A právě to pro mě bylo největší výzvou,“ přiznává.
Na spolupráci ale vzpomíná s nadšením. Přestože bylo zadání i použitý materiál jasně dané, měla podle svých slov velkou tvůrčí svobodu. „Za mě to byla dream spolupráce, “ říká s
úsměvem. Právě důvěra a otevřená komunikace jí podle ní umožnily vytvořit dílo, které zůstává věrné jejímu rukopisu.
Lucie patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české výtvarné scény. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze a ve své tvorbě propojuje malbu, objekty, textil, světelné instalace i nové technologie. Její práce spojuje jedna věc: emoce.
„Pracuji s jejich přenosem. Pomáhá mi k tomu hlavně barva. A právě emoce jsou podle mě to nejdůležitější. Ať už jde o film, knihu nebo výtvarné umění. To je to, co si z nich chceme odnést.“
Karlovy Vary letos znovu ukázaly, že festival není jen o filmu. Vedle známých tváří a premiér vznikl také prostor pro současné umění a témata, která přesahují festivalový týden. Instalace Lucie Jindrák Skřivánkové je jedním z nich. Připomíná, že změna málokdy přijde sama. Začíná rozhodnutím. A někdy stačí udělat jen první krok.
