Vztahová fair play
Jak často se snažíme úpěnlivě vyřešit problémy, které leckdy způsobujeme my sami?
Silvia Haupt Kozoňová
15. listopadu 2023
Foto: Getty Images
Moje maminka mě jako malou v dobré víře „vláčela“ z jednoho zájmového kroužku na druhý. Ať vyjmenujete jakýkoliv sport, volnočasovou aktivitu nebo lekce, které vedla lokální ZUŠ: I have been there, done that. S odstupem času zjišťuji, že nešlo ani tak o kroužky jako takové, jako spíš o maminčino odhodlání snížit mou tělesnou hmotnost. A tak jsem kromě výtvarky a diva delního či pěveckého kroužku vystřídala také krasobruslení, gymnastiku, balet, háze nou, basketbal, běh, plavání, volejbal i karate…
Máma to nevzdávala dlouhé roky. Nikdo v rodině obézní nebyl, a tak nechápala, proč její dítě v předškolním věku vypadá, jako by snědlo jiné ke svačině. Mohla nám oběma ušetřit čas, kdyby se podívala na můj jídelníček. V divokých devadesátkách bylo nejspíš šest chlebů s nutellou k snídani bráno jako pestrá a vyvážená strava (#nojudgement). Kam tím mířím? Moje máma a její obsesivní hledání „řešení“ je skvělou metaforou na vztahy ve všech směrech. Jak často se snažíme úpěnlivě vyřešit problémy, které lec kdy způsobujeme my sami?
Dvojí metr
Pokud by o mně měli moji ex partneři říct jedinou věc, shodli by se, že mám dvojitý standard (eufemismus pro slovo pokrytec). A měli by pravdu. Vodu káže, víno pije – říká se na Slovensku (a já jenom dodám, že prosím to naturální). Věci, které jsem na svých klucích nemohla vystát (haló, chronické flirtování, haló, white lies), jsem na sto procent dělala také. Jediný rozdíl mezi námi byl v tom, že já byla o něco chytřejší.
I když má věštkyně (úplně slyším, jak mě
odsuzujete…) říká, že karma už
neexistuje, já
věřím, že jo a že je rychlá. Díky bohu
mi už
není šestnáct ani pětadvacet, abych si
naivně
myslela, že má můj přítel oči jenom pro
mě.
Někdy je lehký flirt to, co potřebujete,
abyste
si zvýšili sebevědomí. Proto ve
vztahové fair
play uplatňuji jednu cennou sportovní
radu:
Zbytečně nečekujte průběžné skóre, ale
soustřeďte se na výsledek.
Kdo je tady vítěz?
Říká se totiž, že pokud hráči kontrolují skóre, nehrají dostatečně zaníceně. Když se ale jednotlivými body nenechají rozptýlit, hrají co nejlépe a směřují k vítězství. A jako bonus si celou hru mnohem víc užijí. Konec hry není o tom, kdo „vyhrál“ nebo kdo má pravdu. Konec hry je krásný vztah.
Někdy jako bychom zapomínali, proč s dotyčnou osobou jsme. Proto se nezabývejme každou hloupostí, kterou náš partner udělal – ve sportovní analogii nehleďme na jednotlivé body. S odstupem času nám totiž dojde, že chyby děláme všichni, ale pokud máme společnou vizi, jsme k sobě fér a umíme si přiznat, že za některé problémy ve vztahu si můžeme sami, nakonec jsme vyhráli.
Silvia Haupt Kozoňová
@silviavdhaupt
Autorka pikantních sloupků miluje Ben & Jerry’s zmrzlinu, s fascinací nesnáší Emily in Paris a věří, že vztahová dramata patří jenom do filmu.
