Foto: HBO
Když se Sydney Sweeney objevila v nové řadě Euphorie v kostýmku psa, tak polovina lidí psala komentáře ve stylu "to je přece úchylný", druhá polovina tiše googlovala: co je vlastně Pup Play?
Tak já vám to povím, jo?
Pojďme pěkně od začátku. Ve třetí sérii Euphorie se Cassie, tedy Sydney Sweeney, objevila v korzetu vlastní značky SYRN, s psími oušky, ocáskemm, obojkem, vodítkem a líčením imitujícím psí čumáček. Scéna vznikla v kontextu její nové kariéry jako OnlyFans tvůrkyně, ale to je vedlejší. O tom, jak je celá tahle linka trochu crazy, si popovídáme jindy. Důležité je, že tuhle scénu viděly miliony lidí, a najednou se začali ptát... (Já se začal ptát).
Podobný moment přišel před pár měsíci s Wuthering Heights od Emerald Fennell. V jedné ze scén najde hospodyně Nelly Isabellu přivázanou ke krbu v psím obojku, jak sedí na čtyřech a Heathcliff v podání Jacoba Elordiho jí říká "zůstaň".
Snaží se nám popkultura vnutit psí léto?
Pup Play je forma roleplay, při které jeden člověk přebírá roli psa. Zkrátka se pohybuje po čtyřech, komunikuje bez slov, chová se instinktivně. Druhá osoba, takzvaný handler, roli pejska vede, pečuje o něj a nastavuje hranice. Probíhat to může vypadat různě. Od minimalistické formy, kdy jen jiná energie a chování, až po plné vybavení. Jako je třeba miska na granule, maska ve tvaru psí hlavy, rukavice imitující tlapy, obojek, vodítko. Estetika je svět nekonečných možností.
Pup Play spadá pod praktiky BDSM komunity. Ale má jednu věc, která ho odlišuje, a to důraz na hravost. Není to primárně o sexu. Je to o hraní rolí.
Spousta lidí, kteří Pup Play praktikují, mluví o něčem, co zní skoro terapeuticky, a to o vypnutí hlavy.
V každodenním životě nesete zodpovědnost za práci, vztahy, rozhodnutí, výkon. Jako pejsek nemusíte nic z toho. Nemluvíte. Neplánujete. Jste přítomní. (Což docela dost chápu, protože je to v roce 2026 dost potřeba).
Psychologové mají pro podobné stavy termín, který nazývají alterované vědomí. Hluboká přítomnost v roli, která vás odpojí od každodenního tlaku. Není to tak vzdálené od meditace nebo flow state při sportu. Jen vypadá trochu jinak.
Další rovinou je důvěra. Handler a pup pracují na jasně nastavených hranicích a vzájemné péči. To vyžaduje víc upřímnosti než většina konvenčních vztahů. Což je, upřímně řečeno, docela dost vysoká laťka, ne?
Může být součástí, nemusí. Pup Play existuje na celém spektru, a to od zcela nesexuálního až po explicitní. Záleží na dohodě konkrétních lidí.
To, co Pup Play definuje, nejsou masky ani obojky. Je to konsensus, komunikace a jasná pravidla. Bez nich to nefunguje, tak jako cokoliv jiného v intimních vztazích.
Komunita je překvapivě různorodá. Historicky se Pup Play rozvinul především v gay komunitě, dnes ho ale praktikují lidé napříč sexuálními orientacemi a genderovými identitami. Existují celosvětové eventy, soutěže o titul Pup of the Year, online komunity čítající statisíce členů.
Není to underground. Je to subkultura s vlastní estetikou, jazykem a hodnotami. A díky Sydney Sweeney a Jacobu Elordimu teď také s velmi mainstream momentem.
Jako cokoliv, co dělají dospělí lidé na základě vzájemné dohody, a to s respektem a bez potřeby vašeho schválení. Sorry.
Pup Play je vizuálně silný, pro nezasvěcené lehce matoucí a pro internet vděčné téma k pobouření. Ale za maskou (doslova i poeticky) je něco, co většina z nás zná, a to potřeba vypnout, být přijatý a na chvíli nemuset být sám sebou. Jen to většina z nás řeší jinak. A to je fér.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
