Když jste chvíli sami, všechny nejvíc zajímá, jestli už se někdo ve vašem zorném poli rýsuje. Také se nevyhnete radám, kde Pana Božského hledat a dokonce (bohužel) ani trapným dohazovacím akcím. Když ale tohle období trvá více let v řadě, okolí často poleví a přesune se do fáze, kdy vás zatratí a uloží do skupiny „forever alone“. Už žádné dotazy na váš milostný život, jen představy, jak skonáte v pokoji obklopeni kočkama. Tedy alespoň takhle vnímám řeči svých kamarádů a příbuzných já.
Podle psychoterapeutky a socioložky specializující se na práci se singles a na proměnu partnerských vztahů Markéty Šetinové ale neexistuje určitá hranice, po níž by člověk měl do kategorie „bez šance na vztah“ spadnout. „Být single je hodně individuální. I v tom smyslu, že ten čas potřebujeme, protože se třeba vzpamatováváme z předchozího vztahu, nebo ho ještě uzavíráme. Rozchody jsou hrozně těžké. Může to být třeba proto, že dává smysl být sám, například když děláme kariéru, cestujeme, nebo se právě nacházíme v takovém životním období, kdy nám to zkrátka vyhovuje,“ vysvětluje. Navíc to podle ní rozhodně neznamená, že po celou dobu úzkostlivě hledáme partnera. Není to tak černobílé. Když je někdo sám, nemusí žít v celibátu ani se vyhýbat randění.
Co si z delšího single života bereme do vztahů
Co na rozdíl od „hranice zatracení“ reálné je, jsou vlivy života o samotě na naše vztahy. Tím hlavním je, že si vytvoříme svůj vlastní životní styl. V něm se nemusíme nikomu přizpůsobovat a všechno si rozhodujeme sami. Pak se skutečně může stát, že když se pustíme do párového světa, který vyžaduje kompromisy, je to pro nás trochu těžší. „Lidi potom překvapuje, že protějšek dělá obyčejné věci jinak. My si jako single nějak určíme, jak skládáme prádlo, kam se dávají kořenky, jakým způsobem se vyklízí, nebo nandává, myčka a máme pocit, že to je ten nejlepší způsob. A pak přijde ten druhý a dělá to jinak. I v takovýchto maličkostech se na sebe musíme naladit a vymyslet to,“ popisuje Šetinová.
V takových situacích je přitom nejlepší si uvědomit, že můj způsob není ten jediný. Každý by měl v sobě vypěstovat zvídavost směrem k tomu, jak to dělá ten druhý Na druhou stranu single život může přinést do nových vztahů i pozitiva. Když je člověk sám, má obvykle čas si srovnat myšlenky a zkusit žít bez toho, aniž by se musel ohlížet na někoho dalšího. Potom nejenom že je větší šance, že bude vědět, co chce a co v partnerovi hledá. Také si může vztahu více vážit a nebrat ho tak automaticky.
Počkat si se vyplatí
Vzpomínáte si na scénu z Harryho Pottera a Fénixova řádu, kdy Harry říká, „čekal jsem 14 let… Tak můžu počkat ještě chvíli.“ Ačkoliv jeho zamyšlení nesouviselo se vztahy, dá se to na ně aplikovat celkem dobře. Ať už vám vaše okolí říká cokoliv, pokud cítíte, že teď chcete být sami, buďte. Nenechte se natlačit do vztahu jen proto, že je to ve společnosti považované za standard. Je lepší delší dobu hledat někoho, s kým si sednete, než se zaplést s prvním člověkem, který se namane a skončit pak v toxickém vztahu (podívejte se na Johnnyho a Amber). Na šťastnou lásku není nikdy pozdě. „Mám zkušenosti i s lidmi, kteří třeba do 30 vztah neměli, což znamená, že byli single nějakých 15 let. A navážou vztah, který je fungující. A který je spokojený,“ doplňuje odbornice na vztahy Šetinová.
Markéta Šetinová
Vystudovala sociologii na Univerzitě v Oxfordu. V současnosti se jako socioložka věnuje vlastnímu výzkumu na Karlově Univerzitě, který je zaměřený na problematiku hledání partnera a na proměny vztahů v dnešní době. Na stejném tématu spolupracuje se Sociologickým ústavem na Akademii věd. Mimo to absolvovala psychoterapeutický výcvik a nabízí konzultace v rámci Institutu Moderní láska.
