Co se stane, když najednou nemáte nikoho v merku?

Vždycky mluvíme o neopětované lásce, zlomených srdcích, crushích a nových technikách, které vyzkoušet v ložnici. O tom, že sex má být zábava, flirt každodenní sport a láska alfa a omega našich životů. A s tím vším samozřejmě souhlasím. Ale co když se ocitneme v situaci, kdy se romanticky neděje nic? (Jakože vůbec nic. )

Často si myslíme, že bychom si od lásky a všeho, co k ní patří, chtěli odpočinout. Žádná romantická dramata, žádné čekání na zprávu, žádné analyzování stories ani chození do podniků, o kterých si myslíme, že je ten druhý rád navštěvuje.

A to je fér. Jenže když to všechno skutečně zmizí, teprve tehdy nám dojde, kolik prostoru to vlastně zabírá. Kolik mentální energie jsme věnovali lidem, kteří se nám líbili, fascinovali nás nebo nám alespoň na chvíli zaměstnávali myšlenky. A možná také kolikrát nás tahle fascinace zachránila tím, že odvedla naši pozornost od jiných problémů.

Budeme teď všichni nosit flip-flops?

Najednou není komu věnovat ani tu nejmenší část pozornosti. Pod astrologickým příspěvkem nemáme znamení, které bychom si šli zkontrolovat kvůli kompatibilitě. Tak to alespoň pošleme kamarádce. Ale pak není ani nikdo, komu po pár skleničkách vína napsat. Tu milou přiopilou zprávu. Thirst traps se pak zdají zbytečné, protože když v rybníku není ryba, co by stála za to ulovit, k čemu se obtěžovat s návnadou, že jo?

Ale tohle není o tom, že by se člověk cítil sám nebo že by byl tak single, že mu došli lidi. Je to o tom, kdy ti lidé, kteří nám po několik sezón tak nějak podvědomě okupovali mysl, přestali hrát v popředí. A to je zkrátka divný. Jak se vůbec stane, že se nezadaný člověk dostane do stavu, kdy je jeho romantický život prázdný jako kalendář prvního ledna?

Trojka, roleplay nebo BDSM? Jak partnerovi říct, co vás opravdu vzrušuje

Romantická nula není smutek. Ale není to ani úplně úleva

Možná je to tím, že jsme si zvykli žít s nějakou formou romantického šumu v pozadí. Ne nutně s láskou, dokonce ani ne s člověkem, kterého bychom skutečně chtěli pozvat na svatbu své sestřenice. Spíš jde o někoho, kdo nás jemně fascinuje. Barman, který nás rozesměje. Známý, který je o něco vtipnější než ostatní. Člověk z kavárny, kterého vídáme každé úterý ráno. Někdo, kdo nám občas reaguje na stories. Někdo, na koho většinu času ani nemyslíme, a přesto jsme rádi, že někde existuje.

Jenže pak se najednou neděje ani to. Jsme jako malé dítě na pískovišti, které přestaly bavit všechny hračky.

Nemyslíme na bývalé partnery ani na bývalé crushe. Nezávidíme lásku ostatním, ale ani po ní netoužíme. K novému albu Olivie Rodrigo nepřiřadíme jediný obličej. Jména, která v nás ještě před pár měsíci vyvolávala emoce, nás nechávají překvapivě klidnými. Jako bychom se přes noc vyléčili ze všech svých malých i velkých lásek.

Místo konkrétního člověka nám chybí pocit zvědavosti. Oddanosti. Chybí nám podmět, na kterém bychom mohli něco budovat. A je jedno, jestli by to byly romantické scénáře před spaním, nebo opravdová budoucnost. Je tu klid. A hele, i to je v pořádku. Taylor Swift jednou přiznala, že místo randění kouká na kriminálky. Kendall Jenner zase opakovaně tvrdila, že je snad nejhorší single člověk na světě a nejradši zůstává doma. Možná je to připomínka, že život je o lásce, ale ne nutně jen o té romantické.

Hlava, srdce i tělo si někdy potřebují odpočinout. A tenhle čas se dá využít na spoustu jiných věcí. Třeba na opravdové rybaření. Nebo na několik sérií seriálu, u kterého vám sice nového partnera nezaručím, ale nového crushe pravděpodobně slíbit můžu. A romantická nula, jak to pracovně nazývám? Ta pravděpodobně stejně nevydrží věčně. Věřte nebo ne, život opravdu nekončí tím, že najdeme lásku svého života, ani tím, že jsme od lásky tak daleko, jak jen to jde. Možná na tu romantickou lásku jen moc tlačíme, anebo se jen z pískoviště potřebujeme přesunout na skluzavku.