To, že je hot, neznamená, že je dobrý člověk

Stalo se vám někdy, že jste potkali člověka, co vypadal jako z obálky časopisu, a automaticky jste si o něm mysleli, že je určitě strašně chytrý, vtipný, a zkrátka v pohodě? A po pár konverzacích (v tom horším případě po pár týdnech randění) vám došlo, že je to jen toxická, nudná, ničím nezajímavá prázdná výloha?

Vsadím se, že jo.

A není to jenom o těch romantických vztazích. Je to úplně o všech lidech, který jsou pro nás objektivně přitažliví. Automaticky jim totiž připisujeme vlastnosti, který vůbec nemají. Teď jste si to uvědomili, co? A určitě si říkáte, proč to tak je? No, jde o to, že náš mozeček je trochu blázínek, který si myslí, že krásná tvář = dobrý člověk.

A když máš ADHD jako já? Tak jsi na vizuální podněty ještě citlivější. Takže hot člověk pro mě není jen nějaké "hezká stvoření". Je to jasný, hlasitý podnět, který mi okamžitě vezme celou pozornost. A často si pak o tom člověku říkám, že vlastně musí být strašně zajímavý. Což...většinou není pravda.

(Dobrá zpráva je, že už jsem si tohle uvědomil a tak jsem vůči veškerým krasavcům imunní).

Ok, prefrontální kortex konečně hotový. Co ty vztahy teda?

Halo efekt, aneb hezcí lidé mají někdy opravdu výhodu

Za tímhle vším stojí jeden psychologický koncept, kterému se říká halo efekt. Znamená to, že když má člověk jednu pozitivní vlastnost (třeba je hezký), automaticky mu připisujeme i další pozitivní vlastnosti (je chytrý, vtipný, hodný, důvěryhodný).

A děláme to všichni. Úplně automaticky.

Halo efekt jde ruku v ruce s termínem, o kterém jste už někdy určitě slyšeli, a to je pretty privilege. Oba tyto fenomény jsou v psychologii a sociologii podloženy desítkami let výzkumů a experimentů, a ať se nám to líbí nebo ne, tak zkrátka některé věci potvrzují, například to, že "přitažliví" lidé dostávají vyšší platy, jsou vnímáni jako důvěryhodnější, dostávají mírnější tresty u soudu a mají třeba větší šanci na úspěch v kariéře

Ne proto, že by byli lepší. Ale proto, že vypadají líp. Náš už zmíněný bláznivý mozeček vidí hezkou tvář a okamžitě si myslí: "Tohle je kvalitní člověk." I když o něm nevíme vůbec nic.

Každý teď chce být sexy. Ale kdo pak sexy doopravdy je?

Evoluce nás ošálila (as usual)

Jojo, vracíme se opět k tomu, o čem píšu velmi často. Evoluce nás ošálila a náš se stále někde snaží přečkat dobu ledovou. Před tisíci lety totiž dávalo smysl vybírat si partnera podle vzhledu, protože symetrická tvář znamenala zdravé geny, dobrý fyzický stav zase to, že tu zimu přežije. Bylo to jednoduchý.

Ale teď? Teď žijeme v době, kdy si lidi dávají botox, filtery, a celou identitu staví na tom, jak vypadají. Což je samozřejmě v pořádku, lidi mají právo dělat si se svým tělem, co chtějí. Každopádně náš mozek zkrátka jede na systému, že hezká tvář se rovná dobrá volba.

Takže vidíte někoho přitažlivýho a automaticky si myslíte, že je chytrý. Připisuješ mu pozitivní vlastnosti. Ignoruješ red flags. Omlouváš toxický chování. Mozek říká, že je to určitě super člověk. A vy posloucháte, i když byste neměli.

Red flags? Jaký red flags?

Tady je scénář, který známe asi úplně všichni. Potkáte někoho, kdo se vám vzhledově fakt líbí. Okamžitě vás dostane. A pak začnete ignorovat věci, které byste normálně nikdy neignorovali.

Je arogantní? "No jo, ale to je mega sebevědomí, to se mi líbí."

Je toxická? "Jo, má občas má výkyvy nálad, ale zase je to vášnivý."

Je povrchní? "No ale podívej, co vybudoval."

Mluví jen o sobě? "Nezajímají ho názory ostatních, to je přece správný."

Má nula zájmů? "Je vyklidněná."

A najednou všechny red flags prostě překládáte jako green flags.

Protože ten člověk je přece hot. A pak za pár měsíců sedíte se svými přáteli a říkáte si něco jako: "Jak to že jsem to sakra neviděl?"

No viděli jste to. Jen jste se rozhodli to ignorovat. Protože jsme lidi. A lidi dělají hloupý rozhodnutí, když je mají kolem sebe někoho, kdo je fakt přitahuje.

Musíme teď opravdu všechno trackovat?

Všichni to děláme (i když si myslíme, že ne)

Je mi úplně jasný, že tu teď bude někdo křičet, že tohle není jeho případ. Tohle přece nikdo nedělá, to je povrchní.

Sorry, ale halo efekt není něco, co se dá vypnout. Je to automatický proces v mozku. Je to naše přirozenost. Vidíme hezkou tvář, mozek vypustí dopamin, cítíme se dobře, automaticky si toho člověka idealizujeme. Tak to prostě je.

Neděláme to schválně, děláme to podvědomě. Stačí si všimnout, kolik lidí obdivuje celebrity, influencery, herce, ne kvůli jejich charakteru, ale kvůli tomu, jak vypadají. (Koukám na tebe Jacobe Elordi). Kolik lidí sleduje někoho na Instagramu, i když nemá co říct, jen proto, že je hot.

Duše je víc než vzhled (ale je to těžký)

Takže co s tím? Měli bychom víc řešit charakter než vzhled. Jo, asi měli, ale jde to? Spíš ne.

Protože přitažlivost není racionální. Nemůžete si říct "ok, od teď budu ignorovat vzhled a soustředím se jen na charakter". Tak to nefunguje.

Ale co můžeme udělat, tak je to, si to občas uvědomit. A třeba si jen připomenout, že bychom knihy opravdu neměli soudit podle obalu.

Dát si čas. Nepřipouštějte si automaticky, že je někdo úžasný jen proto, že vypadá dobře. Red flag je red flag, i když je hot. Ptejte se sami sebe: "Kdyby tenhle člověk nebyl tak sexy, bavil by mě? Chtěl bych s ním trávit čas?"

Zajímavá otázka, co?