Ticho mezi lidmi: Proč už si v čekárně nikdo nepovídá (a všichni jen civí do zdi)

Ztráta „zbytečných“ keců

Dřív bylo normální prohodit pár vět s prodavačkou za kasou nebo s dědou v tramvaji. Dneska? I to obyčejný „dobrý den“ zní podezřele. Small talk se stal vyhynulým druhem. Nikdo si nechce povídat. A přitom právě tyhle krátké, zdánlivě nepodstatné interakce dělaly společnost… společenskou. Dneska se spíš bojíme, že nás někdo osloví. Co když bude chtít fakt mluvit? (A hlavně ať mi nevolá cizí číslo).

Proč radši mlčíme?

Možná za to může ta únava z přetížení – informacemi, lidmi, světem. A tak mlčíme. Radši posloucháme podcast o tom, jak být víc otevření, než abychom se zeptali člověka vedle: „Co čtete?“ Je to bezpečnější. A hlavně – neotvírá to žádný nepohodlný situace. Jenže, co když právě tyhle nepohodlný situace jsou klíčem k většímá lidství?

Online nonstop, offline nikdy

Jasně, jasně, zní to jako další klišé z moderní doby, ale ona je to pravda: nikdy jsme nebyli víc propojení – a zároveň víc odpojení. Přes sociální sítě jsme si blíž než kdykoli, ale v kavárně jsme si vzdálení jako cizinci na letišti. Znáte takovou tu situaci, když potkáte někoho, když se s někým sledujete na sociálních sítích, ale neznáte se osobně? A pak se najednou potkáte v reálu? Pozdravit? Nepozdravit? Online komunikace má jednu výhodu – dá se kdykoli vypnout. Skutečný člověk naproti už tolik tlačítek nemá.

Ticho je nová norma

Nejde o to, že mlčíme. Ale že už ani nevnímáme, že mlčíme. Ticho mezi námi je často nepříjemné, napjaté, plné gest, která nikdy nepřišla. A my se tváříme, že je všechno v pohodě. Protože ticho nevyžaduje odpověď. Ani pozornost. Ani odvahu.

Možná by stačilo přestat se tolik bát trapnosti. Začít pozorovat, naslouchat, říct něco, co není předem připravený v hlavě. Ticho mezi lidmi není vůbec konec světa. Je důležité umět s blízkými lidmi mlčet. Ale když to ticho jednou nikdo nepřeruší, může to být konec normálních vztahů. Tak třeba zítra – zkus pozdravit. Nebo aspoň neuhýbej pohledem. Nikdy nevíš, co se stane, když se odvážíš mluvit jako člověk.