Proč nás tak baví sledovat životy celebrit? Psychologie má docela zajímavé vysvětlení

Jsou to naši kámoši (akorát že vůbec)

Pojďme si představit jeden psychologický fenomén, kterému se říká parasociální vztah. Jde o jednostranné emocionální pouto k člověku, kterého osobně neznáme. A přestože to může znít trochu zvláštně, zažívá ho spousta z nás.

V praxi to funguje jednoduše. Sledujete třeba Kylie Jenner už několik let. Víte, jak se jmenují její děti, jak vypadá její dům nebo co říkala v posledním rozhovoru. Ona samozřejmě netuší, že existujete. Vy ale díky pravidelnému kontaktu s jejím obsahem můžete mít pocit určité blízkosti.

A nejde jen o celebrity nebo influencery. Podobné vztahy si vytváříme také k moderátorům, sportovcům, politikům nebo třeba fiktivním postavám.

Parasociální vztahy navíc nejsou žádný moderní výmysl. Existovaly dávno před Instagramem. Sociální sítě je jen posunuly na úplně jinou úroveň. Dnes totiž nesledujeme slavné lidi pouze ve filmech nebo rozhovorech. Vidíme, co snídají, jak vypadají jejich ložnice a co dělají v neděli odpoledne. A čím častěji někoho sledujeme, tím známější nám může připadat.

Milujeme drbat, sorry

Teď si přiznejme jednu věc. Lidi prostě milují drby. A nemusí to být nutně nic špatného. Britský antropolog Robin Dunbar se dlouhodobě zabýval tím, jakou roli hraje v lidské komunikaci povídání o ostatních. Jeho výzkumy ukazují, že značnou část našich běžných rozhovorů tvoří právě sociální témata. Kdo s kým chodí, kdo se pohádal, kdo změnil práci nebo co se zase stalo.

Z evolučního hlediska to dává smysl. Informace o ostatních lidech nám pomáhaly orientovat se ve skupině, vytvářet vztahy a rozpoznávat, komu můžeme důvěřovat.

Dneska jen podobné mechanismy aplikujeme na hollywoodské rozchody a outfity z červeného koberce. A celebrity mají ještě jednu výhodu. Jsou skvělým společenským tématem. Nemusíte se s někým shodnout na politice ani na tom, jak má vypadat ideální život. Ale společně rozebrat, kdo měl nejlepší outfit na Met Gala? To zvládnete klidně i s člověkem, kterého jste právě potkali na večírku.

Proč nás jejich průšvihy baví víc než úspěchy?

Teď si nalejme trochu čistého vína. Když se celebritám daří, obdivujeme je. Když se jim něco nepovede, často tomu věnujeme ještě větší pozornost. Psychologie pro radost z cizího neúspěchu používá německý výraz schadenfreude. A přestože to nezní zrovna lichotivě, jde o poměrně běžnou lidskou emoci.

Životy celebrit totiž často vypadají dokonale. Luxusní domy, soukromá letadla, drahé dovolené a šatníky, které by vystačily menšímu obchodnímu domu. Když se pak ukáže, že i slavní a bohatí lidé řeší nevěru, rozchody nebo obyčejné životní krize, může to působit zvláštně uklidňujícím dojmem. Najednou totiž vidíme, že peníze a sláva automaticky neznamenají bezproblémový život. Že Kylie Jenner může mít padesát kabelek Hermès a pořád prožívat mizerné ráno. Za mě docela fér.

Takže je to vlastně zdravé?

Většinou ano. Zajímat se o celebrity nebo si vytvářet parasociální vztahy samo o sobě není nic nezdravého. Pro spoustu lidí jde o přirozenou součást každodenního života, zdroj zábavy, inspirace nebo pocitu sounáležitosti.

Problém může nastat ve chvíli, kdy nám sledování cizích životů začne nahrazovat skutečné vztahy. Nebo když se neustále porovnáváme s pečlivě vybranými momenty, které slavní lidé zveřejňují na sociálních sítích. Protože zatímco my vidíme jejich dovolené, dokonalé outfity a romantické večeře, do skutečné reality jejich životů většinou nevidíme.

Ale pokud jen ráno scrollujete Instagramem a zajímá vás, kdo se s kým zase rozešel? To z vás opravdu nedělá nějakého duševně mělkého člověka. Znamená to jen, že jste člověk. A že vás zajímají ostatní lidé.