Foto: GettyImages
Mladé ženy v České republice se pohybují v prostředí, které na ně klade celou řadu protichůdných očekávání. Být kariérně úspěšné, zároveň pečující, fyzicky atraktivní, emocionálně stabilní a společensky angažované, a to vše při zachování zdání, že jim vše jde snadno a přirozeně. Výzkumy přitom ukazují, že tento tlak má měřitelné dopady na duševní zdraví.
Institut Solvo, český think tank zaměřený na rozvoj potenciálu české společnosti, dlouhodobě sleduje situaci mladých lidí a žen v Česku. Podle průzkumu agentury Ipsos, který Solvo zadalo, se 70 procent dotazovaných žen definuje primárně jako pečující a pouze 63 procent jako úspěšné. Zakladatelka Solva Ivana Tykač toto číslo označuje za alarmující, protože ukazuje, že ženy se stále vnímají především skrze péči o druhé, nikoli skrze vlastní úspěch a potenciál.
Průzkum Solva zaměřený na generaci Z zároveň ukázal, že sociální sítě přinášejí mladým lidem sice trvalý kontakt, ale jen málo skutečné blízkosti. Pro řadu respondentů představují zdroj tlaku, žárlivosti a neustálého srovnávání. Mladí lidé přitom podle výzkumu neaspirují na kariérní kult, ale hledají stabilitu, flexibilitu a duševní klid, nikoli seberealizaci za každou cenu.
Strukturálním problémem zůstává také přetrvávající platová nerovnost. V českém soukromém sektoru dosahuje rozdíl v odměňování mužů a žen 24 procent. Systém tak na jedné straně tlačí ženy do pečující role, zatímco je za ni zároveň ekonomicky znevýhodňuje.
Dlouhodobý výzkum Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který sledoval mladé dospělé po dobu deseti let, potvrdil, že úzkost, deprese a syndrom vyhoření se vyskytují výrazně častěji u žen než u mužů. Nejde o biologicky danou skutečnost, ale o logický důsledek prostředí, ve kterém mladé ženy vyrůstají a fungují.
Tlak na výkon v práci, na vzhled, na partnerský a rodinný život, to vše přichází souběžně a bez přestávky. Sociální sítě tento tlak dále zesilují a vytvářejí prostředí permanentního srovnávání, které psychiku dlouhodobě zatěžuje.
Významným zdrojem tlaku není pouze společnost nebo digitální prostředí, ale také nejbližší okolí. Komentáře k váze, vztahům, kariérním volbám nebo načasování rodičovství jsou v českém prostředí běžnou součástí rodinné komunikace, a přestože bývají míněny dobře, jsou přijímány jako tlak a hodnocení.
Podle výzkumu Solva odkládají mladí lidé zakládání rodiny do doby, kdy se cítí stabilizovaní, a to mentálně i ekonomicky. Část z nich pak děti vědomě odmítá kvůli obavám ze ztráty osobní svobody. Přesto tato rozhodnutí zůstávají předmětem nevyžádaných komentářů a rad ze strany rodiny.
Psychická odolnost není vlastností, se kterou se člověk narodí. Je to dovednost, která se rozvíjí v prostředí, jež k tomu vytváří podmínky, tedy v prostředí, kde je prostor pro chybu, pochybnosti a otevřené vyjádření obtíží bez stigmatizace.
Pozitivním signálem je rostoucí ochota mladých žen pracovat na svém duševním zdraví aktivně. Podle výzkumu Solva by 76 procent žen ve věku 15 až 25 let bylo ochotno absolvovat párovou terapii. Generace, která otevřeně mluví o terapii, hranicích a duševním zdraví, představuje zásadní společenský posun.
Tlak, kterému mladé ženy čelí, není výsledkem jejich individuálního selhání. Je to systémový jev, který vyžaduje pojmenování, a postupnou změnu na úrovni společnosti, pracovního prostředí i rodinné kultury.
