Mimochodem, i malá mořská víla může mít velký vliv

Moje timeline zakrátko patřila radostným postům rodičů tmavé pleti, kteří sdíleli videa, s jakým nadšením na trailer reagují jejich dcery. „Vypadá jako já!“ vykřikovala jedna z nich, zatímco jiná jenom nevěřícně zírala na obrazovku. Bylo to dojemné, pochopitelně, ale taky si to říkalo o otázku: Proč jsme na tenhle moment čekali tak dlouho? A proč jsou mladé dívky tmavé pleti v šoku, když vidí někoho, kdo vypadá jako ony, v roli, jako je tahle?

A třebaže reprezentace není všechno, má moc formovat. Je k nezaplacení, když může dítě vidět někoho, kdo vypadá jako ono, jak se stává něčím, čím si přeje být, ať už je to prin cezna nebo mořská panna. Afroameričankám se toho ale příliš nedostává, většinou jsou nanejvýš nejlepší kamarádkou hlavní hrdinky, anebo obětí. Není žádné tajemství, že jak jsme vyobrazováni v médiích, ovlivňuje, jak vnímáme sami sebe i jak nás vnímá okolí. Což je přesně důvod, proč je Halle coby chytrá a talentovaná Ariel důležitá k tomu, abychom si mohli představit, o kolik lepší by mohl svět být.

Pozitivní reprezentace bohužel nestačí. A tak zatímco moje bublina praskala radostí, mimo ni se na sociálních médiích rozjížděl trend #NotMyAriel. Trailer v některých budil vztek. Začalo to už roku 2019, kdy bylo ohlášeno, že roli dostala Halle, ale až trailer vyvolal vlnu rasistických odpovědí a dostal na YouTube tolik palců dolů (odhadem 1,5 milionu), že bylo jejich počítání vypnuto. Vycházely články, videa a petice odsuzující Disney za to, že znevažuje dánský odkaz mořské víly (zvláštní, že jsem nikdy dřív neslyšela, aby se lidé tak vášnivě vyjadřovali k Arielinu původu). Jistý rasistický odborník na umělou inteligenci zašel dokonce tak daleko, že trailer digitálně vybělil.

Pokud vám přijde, že je taková reakce nepřiměřená, je to způsobené tím, že nepřiměřená skutečně je. Tohle totiž není o Halle Bailey, filmu Malá mořská víla ani společnosti Disney. Tohle je zkrátka další bitevní pole nekonečné kulturní války, v jejímž srdci je víra v teorii velké výměny. Její stoupenci šíří myšlenku, že lidé tmavé pleti dobudou převážně bílé národy. Je to ideologie, která napříč Evropou a USA sílí. V roce 2021 zjistily francouzské noviny Le Figaro, že se až 67 % obyvatel Francie velké výměny obává. Z tohoto fašistického úhlu pohledu je pak člověk tmavé pleti na místě, které historicky patřilo pouze bílým, vnímán jako obrácený rasismus a hrozba pro bílý status quo. Děsivé, já vím.

A pokud jde o novou verzi starého příběhu, co vyvolává tolik kontroverze? Abych dala najevo svou podporu, sednu si v kině na Malou mořskou vílu do první řady. A nebude to jenom pro Ariel tmavé pleti. Mnozí z nás Halle a její sestru Chloe sledovali, jak se z přezpívávání písní na YouTube propracovaly k alternativnímu popovému R’n’B duu Chloe x Halle a poprávu se staly chráněnkyněmi Beyoncé.

Třebaže je příběh Ariel o tom, jak se z mořské panny stala člověkem, trochu nepředstavitelný, příběh Halle je opravdový a její filmový debut nám připomíná, že i dív ky tmavé pleti si zaslouží svět, kde se sny stávají skutečností. Doufejme, že bude jednoho dne tahle Malá mořská víla jednou z mnoha disneyovských princezen a značí začátek protagonistů tmavé pleti v různých druzích příběhů, ať už na plátně nebo za kamerou. Doufejme, že budou moct dívky tmavé pleti zkrátka být samy sebou, a nejen snít: „tak se chci mít, tam já chci být, tam toužím žít“.