Kniha, díky které budete chtít zavařovat, jako by nebylo zítřka
Foto: Foto: Marek Bartoš, God is a Pickle, Gestalten
Foto: Foto: Marek Bartoš, God is a Pickle, Gestalten
Autorce přišlo, že Češi dělají spoustu skvělých věcí, ale ve světě o tom nikdo neví. A tak se rozhodla vytvořit knihu jako poctu naší víře – té, která se neopírá o Písmo svaté, ale recepty, co se předávají z generace na generaci. God is a Pickle právě vyšla pod nakladatelstvím Gestalten v angličtině a němčině.
Šárko, komu je kniha primárně určena?
Zahraničním čtenářům, kteří se zajímají o cizí kuchyně a kultury. Lidem s českými kořeny všude po světě. Českému publiku, co si ujíždí na meruňkovém kompotu, bezinkovém sirupu a domácím kečupu, zároveň ho ale láká fermentovat citrony, naložit borovicové šišky nebo zavařit nezralé jahody. A pak je použít do tradičních i moderních jídel.
Jak byste ráda, aby ke God is a Pickle čtenáři přistupovali?
Jako k poznávacímu výletu! Kniha plná krásných fotografií Marka Bartoše je ochutnávkou středoevropské podunajské kuchyně a exkurzí do země bývalého východního bloku a mentality jejích obyvatel, kteří otevírají své domácnosti, rodinné receptáře a spíže, uvnitř kterých se skrývají svatyně z vyskládaných naplněných sklenic.
Pro české čtenářstvo je to pak nostalgická jízdenka do bezstarostných letních dnů na chatě, kde babička v zahradní plechové vaně zpracovávala nadúrodu rajčat vyhřátých od sluníčka…
Zavařování v současné uspěchané době představuje vědomou volbu, jak se zastavit a těšit ze zdánlivě obyčejných maličkostí – přála bych si, aby s podobným nastavením čtenáři přistupovali i k listování v God is a Pickle.
Co vy sama považujete za naprostý highlight české kuchyně a jejích chutí?
Chlebíček s bramborovým salátem. Ve třech kousnutích je všechno: radost, nadýchané pečivo, promyšlená práce s texturami a vyváženost chutí. Potěší každého, vždy udělá dojem, zároveň si však nehraje na něco, co není.
A zjistila jste při rešerši o české kuchyni něco, co jste ještě nevěděla?
Spíše jsem se utvrdila v tom, jak moc houževnatí a zarputilí, ale současně skromní Češi a Češky v kuchyni jsou. Zrovna zavařeniny jsme svýma „zlatýma českýma ručičkama“ vypiplali do dokonalosti, ale nemáme potřebu svoje know-how nikomu vnucovat…
Reliktem čtyř dekád nesvobody je, že se snažíme nevybočovat z řady, zbytečně na sebe neupozorňujeme. Vtipné přitom je, že jakmile je ve hře otázka, kdo má recept na ty nejlepší kyselé okurky nebo kynuté koláče, stud jde stranou a často neznáme bratra!
O malou ochutnávku ve formě svého receptu na kapary z bezových poupat se Šárka dělí na našem Instagramu.