Foto: GettyImages
Otrovert je pojem, který se objevuje čím dál častěji v psychologických i populárních debatách o osobnosti. Vychází z potřeby pojmenovat lidi, kteří se necítí komfortně ani pod nálepkou introverta, ani extroverta – jejich preference a chování jsou plynulé, přizpůsobivé a proměnlivé v čase. Jednoduše řečeno: otroverti jsou citliví na kontext. Rádi jsou ve společnosti, ale jen když si ji sami zvolí. Potřebují samotu, ale jen do chvíle, než se z ní stane izolace.
Zatímco introverti čerpají energii z ticha a samoty, a extroverti z kontaktu a dynamiky, otroverti lavírují mezi těmito dvěma póly. Někdy je pro ně víkend plný lidí totálním naplněním, jindy výbuchem únavy. Nepoznají se v klasických testech osobnosti, protože jejich odpovědi závisí na náladě, tématu, společnosti a momentálním rozpoložení. A to je naprosto v pořádku.
V době, kdy se od nás očekává flexibilita, adaptabilita a „schopnost zvládat všechno“, je otroverze spíš požehnání než slabost. Tito lidé bývají citliví, empatičtí a zároveň umí „přepnout“ podle situace – zazářit na večírku, ale i být výbornými posluchači v intimním rozhovoru. Umí číst místnost a reagovat podle potřeby. Jsou schopní vyvážit vlastní potřeby s tím, co se děje kolem nich. A to je v dnešním světě doslova zlatá kombinace.
Otroverti bourají zastaralé kategorie a ukazují, že osobnost není statická. Měníme se podle prostředí, životní fáze i emocionální kapacity. Pokud se poznáváte, vězte, že nejste „rozbití“. Jen zkrátka fungujete jinak. A možná mnohem zdravěji, než si myslíte. Být otrovert je oslava autenticity. Ne jste ani moc, ani málo. Jste přesně akorát, zkrátka podle sebe.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
