Foto: Honza Zima, archiv Artic Bakehouse
Davíð Arnórsson (43) jí chléb každý den, nutno dodat kvalitní. A ten od něj kvalitní rozhodně je. Ať už vyberete kterýkoliv, můžete si být jistí tím, že je vyrobený z přírodního kvásku, díky čemuž je jednak zdravější, jednak také chutnější. V pobočkách islandské pekárny Artic Bakehouse, kterou vede se svým parťákem Gudbjarturem Gudbjartssonem, ale najdete víc než chléb. Především tedy to, co nemají nikde jinde ve městě, například ástarpungar, což jsou vzdálení příbuzní koblížků a patří mezi nejstarší islandské pečivo (kvůli výslovnosti mají v Artic Bakehouse výstižnou přezdívku Love Ball), anebo třeba jejich „starší sestřenici“ kleina. V jejich nabídce však pochopitelně nechybí ani croissanty a skořicové rolky na nejeden způsob anebo Monkey Muffin ze skořice a vynikající čokolády. Kdo ho nezkusil, neví, o čem je život.
1989
„Narodil jsem se, abych se stal pekařem. Můj táta byl pekař, a to opravdu dobrý, a já jsem vždycky chtěl být jako on. Doteď si pamatuju, jak jsem ho jako dítě prosil, aby mě někdy vzal v noci s sebou do práce, ale jeho reakce byla pokaždé stejná: ‚Zbláznil ses!?‘ Svou první šanci jsem dostal až toho roku, bylo mi deset a táta poprvé souhlasil. Po noci strávené v pekárně jsem se vrátil domů šíleně unavený, ale měl jsem jasno – tomuhle se budu věnovat po zbytek svého života.“
1996
„Vyrůstal jsem v obci Vestmannaeyjar na malém ostrově jižně od Islandu. Táta tam měl pekařství, kde jsem mu pomáhal do svých sedmnácti let, tedy než bylo na čase přestěhovat se kvůli škole do hlavního města. Vystudovat na Islandu pekařinu trvá alespoň čtyři roky, během kterých jsem začal uvažovat nad tím, jestli bych si v Reykjavíku mohl jednou otevřít vlastní pekárnu. Také jsem měl možnost pracovat pro nejlepší pekaře v zemi, kromě táty to byli třeba Hafliði Ragnarsson, Jón Arilíusson, Gunnlaugur Valsson nebo Þormar Þorbergsson. Naučil jsem se toho od nich spoustu, ale vždycky jsem věděl, že budu jednou jako pekař nezávislý.“
2000
„Když jsem dostudoval, bylo mi jednadvacet let a mohl jsem rozjet své vlastní podnikání. To se mi povedlo o dva roky později. Celá řada pekařství měla potíže najít pekaře, což jsem vnímal jako svou příležitost. Namísto toho, abych otevřel další pekárnu, jsem založil firmu, která pekla pečivo pro ostatní pekárny. Fungovalo to jako kouzlem a v šestadvaceti letech jsem si mohl dovolit odkoupit malou pekárnu, kterou jsem pak upravil podle své vize. Stala se velice úspěšnou a já si poprvé pomyslel, že jsem to dokázal. Uplynula řada let a já začínal mít nové nápady, jak péct, ale i posunout svůj koncept. Bylo k tomu potřeba udělat velkou změnu, a ta obnášela i přestěhování se do jiného města. Když jsem se seznámil a začal pracovat se svým současným obchodním partnerem a nejlepším přítelem Gudbjarturem Gudbjartssonem, tím městem se začala stávat Praha, kde žil. Po několika schůzkách a výletu do Prahy jsme se dohodli, že do toho půjdeme společně a otevřeme si pekárnu.“
2017
„Bylo mi sedmatřicet a stěhoval jsem se z Islandu za svým snem. Upřímně řečeno to bylo děsivé, ale tomu, co dělám, jsem skutečně věřil a věděl jsem, že bez výzev se to neobejde. Následující rok jsme tak s Gudbjarturem pracovali dnem i nocí. Vše bylo potřeba postavit a nainstalovat, ale také jsme museli vyhledat všechny ingredience, které by odpovídaly mým představám a hodily se do mých receptů. Pak následoval nespočet pečicích testů, dokud jsem nebyl spokojený.“
2018
„Jakmile do sebe všechno zapadlo, otevřeli jsme na Újezdě Artic Bakehouse prvním zákazníkům. Jsem na sebe hrdý, že jsem učinil tak velké rozhodnutí a následoval svůj sen. K tomuhle jsem totiž vždycky směřoval.“
