Foto: Jakub Zeman
Další tazatel svoji finanční negramotnost přirovnává ke kletbě, kterou není možné zlomit. Máš v rukávu nějaký trik?
Pomáhá mi psaní seznamů a napsal bych si ho i v tomto případě. Na jedné straně může být, co negativního mi finanční negramotnost vnáší do života, a na druhé bych si vizualizoval, co by se stalo, kdybych se s penězi naučil pracovat.
Další krok může být sestavení rozpočtu a jeho kontrola na konci měsíce. Za co jsem zbytečně utrácel? A kde jsem naopak utrácel méně, než jsem si myslel? Pak bych si stanovil částku, kterou si budu pravidelně odkládat stranou, ať už na spořicí účet nebo do diverzifikovaných indexů. A s každým dalším měsícem bych se pokusil aspoň něco málo přidat.
Jsem jediný, kdo zažil období, kdy jsem si všechno, co jsem si po výplatě převedl na spořicí účet, před další výplatou zase převáděl zpátky na běžný?
Je to nepříjemná pravda, ale v takovém případě musí člověk zkrouhnout výdaje. Nechci znít jako takoví ti bytoví investoři. „Stačí si odpustit pouze dva a půl milionu lattéček a máte na garsonku! “ Ale třeba pro mě bylo během studií chození do kaváren vyloženě černou dírou na peníze. Vyřešil jsem to tak, že jsem si pořídil kvalitní pákový kávovar a kávu začal častěji pít doma. Takový kávovar není levná záležitost, ale mám ho už devět let a za tu dobu se mi ta investice rozhodně vrátila.
Říká se, že nikdo není tak bohatý, aby si mohl kupovat levné věci. Dá se podle tebe přesto někde ušetřit?
Hodně lidí se mě třeba ptá, s jakou tvořím technikou a v jakém stříhám programu, a mně připadá, že zrovna na tom se dá dneska, kdy máme každý v kapse výkonnou kameru, ušetřit poměrně hodně. Dávno pryč jsou doby, kdy sis musel koupit zrcadlovku a k ní objektiv, který ale neuměl ostřit, takže byla polovina videí rozmazaná, a mikrofon, který se ovšem vybíjel, takže byla polovina videí bez zvuku. Často si i všímám přesvědčení, že je důležité investovat do drahé techniky, než budeš moct začít vytvářet obsah, jenže ono je to přitom právě naopak. Zpočátku nezáleží na tom, co máš za techniku, ale jestli máš co říct a umíš to říct zajímavě. Lepší je začít natáčet s telefonem a upgradovat, až pokud to lidi bude bavit.
Ztratil jsi někdy směr?
Mnohokrát, hlavně právě na začátku, kdy jsem míval tendenci panikařit, že jestli ještě dneska, ideálně ihned nepřijdu na to, kam moje kariéra míří, skončím určitě na ulici! Postupem času jsem se s tím naučil žít a vždy si dopřeji pár dní na zamyšlení nebo si o tom popovídám s lidmi z branže.
To ostatně platí o většině problémů. Aspoň u mě tedy pramení z přesvědčení, že jsem na něco sám, a tak to téměř nikdy není. Ano, většinou se nakonec budeš muset sám rozhodnout, co dál, ale to přece neznamená, že ti s hledáním řešení nemůže někdo pomoct.
Tahle otázka přišla hned několikrát: Jak nejít pod cenu, když máš syndrom podvodníka?
Každý zdravě smýšlející člověk o sobě někdy pochybuje. Problém je, když začne pochybovat právě o svojí ceně. Někdy si stačí připomenout práci, kterou jsi už odvedl, a uvědomit si, že kdyby nebyla dobrá, nikdo by ti ji znovu nenabídl. A také že se to děje jenom ve tvojí hlavě. Často jsme sami sobě těmi nejpřísnějšími, nejkrutějšími kritiky. V důsledku je to poměrně snadné: Odvádíš práci, jak nejlépe dokážeš? Pak neexistuje jediný důvod, proč si neříct o adekvátní cenu.
Co je podle tebe lepší, odmítnout práci, o které víš, že by sis za ní stoprocentně nestál, nebo ji přijmout, ale nacenit si psychickou újmu?
Moje metoda je, že se ještě před naceňováním psychické újmy pokusím zjistit, jestli neexistuje způsob, jak ji zmírnit nebo eliminovat úplně. Když ti přijde nabídka, ještě to neznamená, že se s ní nedá hnout. Občas stačí vysvětlit, díky čemu by ses cítil komfortněji a dodal lepší výsledek. A když se to nesetká s úspěchem? Pak tu práci většinou odmítnu, zkrátka protože nechápu, proč by po mně vůbec někdo chtěl něco, co je poněkud mimo můj záběr.
Na druhou stranu mi připadá v pořádku určit si cenu podle toho, co pro tebe daná práce znamená. Díky některým projektům by ses naučil něco nového, mají přesah a ty je chceš moc dělat, i když na ně není velký rozpočet. A jiné jsou zase povrchní, ale zaplatí nájem nebo hypotéku.
Spisovatel se syndromem podvodníka, latentní florista, extrovertní introvert, milovník kávy a časných rán.
