Foto: Getty Images/Jan Houška
Také občas přemítáte, proč vám tolik vadí změny, jak to, že nepřekypujete sebevědomím nebo proč máte neustále potřebu riskovat? Pak vás určitě překvapí, že vaše vlastnosti jsou formovány mimo jiné pořadím, v jakém jste přišli na svět. Tak o tom uvažují i samotní psychologové – včetně zakladatele takzvané individuální psychologie Alfreda Adlera, jenž podle této hypotézy sepsal ve 30. letech minulého století ucelenou teorii sourozeneckých konstelací.
Tato teorie tvrdí, že povahové vlastnosti i způsob chování člověka utváří především rodina, v níž dítě vyrůstá. Rodinou ale nejsou jen rodiče, nýbrž i sourozenci. Pořadí narození (a s ním spojené rodinné interakce a prostředí) údajně hraje velkou roli v tom, co z dítěte vyroste. Zajímá vás, co je na tom pravdy? Možná se v řádcích níže poznáte…
Nejstarší sourozenci jsou podle studií otevřenější, přímější a svědomitější. Čím to? Novopečení rodiče, kteří nemají žádné zkušenosti s výchovou, bývají přísnější a svému dítěti poskytují takřka neomezenou pozornost. Prvorozené děti mají obecně vyšší IQ, jsou ambiciózní, organizovaní, svědomití a zodpovědní (to když přijdou na svět další sourozenci, do jejichž výchovy se ti nejstarší zapojí). Při výchově prvorozených jde většinou o metodu pokus-omyl – kromě toho dobrého, co rodiče pro dítě zamýšlejí, mohou přimíchat i své vlastní strachy a obavy nebo touhu chtít se za každou cenu zavděčit.
Je opravdu střední cesta zlatá? Na jednu stranu mají prostřední děti velkou výhodu: rodiče už mají s výchovou určité zkušenosti a nejsou tolik úzkostní a přísní, zato ale mohou být méně pozorní. Ano, nedostatek pozornosti není ničím příjemným, ale to není ani opičí láska. Ve výsledku se tyto děti snáze učí samostatnosti, empatii a schopnosti řešit konflikty. V rodině dokonce často působí jako „mírotvorci“, kteří překlenují generační propast mezi nejstaršími a nejmladšími sourozenci. Také jsou kreativnější, umí bojovat s nudou a dokáží se přizpůsobit měnícím se situacím, v dospělosti pak patří mezi dobré partnery nebo týmové hráče.
Hlavním rysem nejmladších dětí je svobodomyslnost. Proč? Protože rodiče už vychovávají druhého (nebo třetího či čtvrtého) potomka a začínají dávat věcem volný průběh. Díky tomu mají obvykle nejmladší děti šťastnější povahu než starší sourozenci. Obecně se s jejich osobností pojí také vysoká vstřícnost, extraverze a otevřenost, na druhé straně pak i nízká svědomitost způsobená nedostatkem zodpovědnosti a shovívavostí rodičů. Nejmladší děti bývají přirozeně okouzlující, charismatické a kreativní osobnosti, které rády riskují a mají dobrý smysl pro humor.
Samostatnou kapitolou jsou děti, které nemají žádnou sourozeneckou konkurenci a pro rodiče se tak stávají jedinou „investicí“. V tomto případě mohou být rodičovská očekávání opravdu vysoká. Jedináčci vynikají stejnými rysy, jako prvorozené děti: ambiciózností, silnou vůlí a panovačností. Jsou to vlastně takoví „superprvorození“, protože si tento status zachovávají navždy. Jelikož ale nemají s kým soupeřit, mohou být méně konkurenceschopní.
