Dokonale nedokonalé Vánoce

Častokrát se stává, že spíše než svátek klidu, jsou pro nás Vánoce obdobím stresu. Dříve možná protože nestíháme všechny firemní uzávěrky a večírky, nebo protože ačkoliv už si 4. rok v řadě s rodinou říkáme, že příští rok už si (ale tentokrát opravdu!) žádné dárky dávat nebudeme, zase jsme tu, s tím stejným dilematem, co našim milovaným pořídit…

To vše se ale ještě umocňuje, pokud zažíváme tohle období v obklopení našich dětí. Ty svátkům dodávají to správné kouzlo. Díky nim se opět můžeme vžít do toho, jak bylo čekání na Štědrý den kouzelně nekonečné. Jak se to všude blyštilo, vonělo a cinkalo. S jedinou výjimkou. Tentokrát jsme my ti, kteří tohle kouzlo vytváří.

Dáváme život vzpomínkám, které my často máme v paměti jako ty klíčové, které chceme buďto udělat stejně tak krásné jako naši rodiče a nebo naopak lepší, než jsme je měli s nimi. Tohle uvědomění spolu s konstantním sledováním sociálních sítí a nahlížením do cizích životů sebou nese enormní tlak.

Neustálé sledování všech těch, které známe a máme ve svém okolí nebo dokonce těch, které ani neznáme ale jsou nám inspirací může být matoucí. Co když to pro své dítě neudělám takové jako oni? Co když nemám finance nebo čas na tak perfektní, doma vytvořený kalendář plný hraček? Vždyť to, co jiné domácí kalendáře obsahují, jsme možná my schopni dát dětem pod stromeček… Kolik bych toho měla napéct? Jak to doma vyzdobit? Kdy ty dárky zabalit? Jaké koupit? A kolik aby toho nebylo málo ale ani moc?

My všichni se snažíme dělat to nejlepší. Tím všechny ty doma vyrobené a štědré kalendáře, vymazlené výzdoby a jídlo nechci shodit. Naopak. Vím, že si na tom rodiče dávají ze srdce záležet a dělá jim to radost. Každý má ale jiné časové a finanční možnosti. Nemůžu tedy jinak, než připomenout, nesrovnávejme se se s ostatními ani sami se sebou a všemi předchozími Vánocemi.

To jaké možnosti jsme měli před rokem neznamená, že to letos bude stejné. Ať už lepší nebo horší. Když se matoucí otázky a pochybnosti nahromadí, můžeme se cítit ve svátcích trochu ztraceni a přehlížet to, o čem doopravdy jsou. 4 adventní svíčky symbolizují naději, lásku, radost a mír. Možná právě to jsou měřící jednotky, na které v tomhle shonu občas zapomínáme.

Pokud tedy doma budeme jíst kupovanou vánočku nebo cukroví, dívat se na blyštící věnec, poslouchat cinkání rolniček v pohádkách a užívat si klidných, pomalých Vánočních dnů, budou to svátky naprosto kouzelné. Tím jsem si jistá.