Melisa Minca, módní návrhářka, která vrací oblečení hlas

Módní návrhářka ve své tvorbě zachází s oblečením jako s živým materiálem. Rozebírá ho, znovu skládá a vrací mu hlas. Pracuje výhradně s již existujícími textiliemi, starými oděvy nebo háčkovanými dečkami, které v jejích rukou získávají novou podobu i význam. Své kolekce představila již třikrát na Berlin Fashion Weeku a vedle autorské tvorby vede také upcyklační workshopy pro značky jako Nike, adidas, Zalando či Converse a zkoumá, jak může být móda nástrojem osobního i kulturního empowermentu.

Jak byste popsala svou práci někomu, kdo není z oboru?

Věnuju se autorské módní tvorbě na pomezí umění, aktivismu a řemesla. Tvořím z již existujících materiálů (starých oděvů, textilií a přírodních látek) a dávám jim nový život. Moje práce je o transformaci: fyzické i symbolické. Pro někoho mimo obor bych to popsala jako vytváření oblečení, které není jenom estetické, ale nese příběh, názor a energii. Oblečení pro mě není trend, ale jazyk. Je to způsob, jak mluvit o moci, těle, svobodě, erotice, politice i zranitelnosti.

Na čem teď pracujete a kam se vaše tvorba posouvá?

Po intenzivní zkušenosti s kolekcí (R)EVOLUTION IRRESISTIBLE, kterou jsem představila během berlínského týdne módy, přemýšlím o posunu. Zajímá mě víc práce s komunitou, workshopy a formáty, kde tvorba není jen produkt, ale sdílený proces. Aktuálně zkoumám, jak může být upcyklace nástrojem kulturní udržitelnosti a osobního empowermentu.

Zároveň připravuju svou první přehlídku během mé athénské kapitoly – spíš soirée než klasickou show. Velmi v duchu Margiely devadesátých let: low-key, soustředěnou na komunitu a lidi. Míň o efektních gestech a showmanství, více o skutečných lidech ve skutečném prostoru. Je to pokračování mé práce s háčkovanými dečkami, kterým se dlouhodobě věnuju. Pracuju s nimi zero waste způsobem a fascinuje mě, jak se tenhle materiál přirozeně vine kolem těla a reaguje na něj. Díky svému balkánsko-slovanskému přesahu mě přitahuje čím dál víc a mám pocit, že jsem s ním zdaleka neskončila.

Ke kterým tématům se ve své tvorbě vracíte?

Erotika jako zdroj síly. Tělo jako politický prostor. Láska jako forma odporu. A zranitelnost jako radikalita.

Jaké podmínky jsou pro vás k tvorbě ideální?

Nejlépe pracuju přes den, když mám dost přirozeného světla. Slunce je pro mě zásadní! V Athénách miluju směs vzdáleného mořského vzduchu a vůně rušné metropole. Piju zelený čaj jako jemný zdroj energie a poslouchám eklektické vysílání NTS rádia, případně jazz.

A určitě i ten lehký erotický náboj – třeba zbytkový z předchozí noci, který mi připomíná, že tvořit znamená být napojená na tělo a živost.

Jaké jsou vaše oblíbené nástroje k tvorbě?

Šicí stroj je samozřejmě základ, miluju i ruční práci jako párání, vrstvení či špendlení na fi guríně. Můj nejdůležitější nástroj je ale intuice. Často začínám bez přesného plánu a nechávám materiál, aby mi „řekl“, čím chce být.